Je voda upravená reverzní osmózou pitná?

Reverzní osmóza je variantou filtrace, při které kapalina protéká otvory tak úzkými, že se do nich obsažené nečistoty již nevejdou, zachytí se na filtru a dále protéká už jen čistá voda.

Co je základem reverzní osmózy?

Hlavním prvkem každé reverzní osmózy je osmotická membrána s velikostí pórů jen 0, 0001 mikronu. Membrána tedy propouští molekuly vody, ale příměsi či nečistoty se přes ni nedostanou (přibližná velikost molekuly vody je 3,1.10^-9m).

Zároveň je zde zajištěno průběžné samočištění, čímž je membrána chráněna před ucpáním.

Princip čištění spočívá v tom, že membránou prochází jen určité množství vody přičemž ostatní voda povrch membrány omývá a nečistoty jsou tak odváděny pryč.

Reverzní osmóza potřebuje ke svému procesu tlak, který je nutný k protlačení molekul přes filtr. Potřebný tlak na membránu RO se různí podle typu aplikace a pohybuje se cca od 4 bar (malé reverzní osmózy) až po 100 bar (velké průmyslové osmózy) – podle toho kolik a čeho je potřeba odfiltrovat.

Lze vodu upravenou reverzní osmózou přirovnat například k vodě destilované?

Ano, o vodě, která je zpracována reverzní osmózou můžeme říci, že je téměř shodná s vodou “destilovanou”.

Destilovaná voda se vyznačuje tím , že má sníženou koncetraci až o 96% minerálních látek a až o 98% organických látek vůči vstupní vodě. Destilovaná voda díky tomu nevytváří na spotřebičích bělavý povrch známý jako vodní kámen.

Destilovaná voda je bez barvy kromě silné vrstvy, kdy je namodralá. Vyrábí se buď destilací nebo právě reverzní osmózou.

Jak je to tedy s pitím takto upravené vody?

Na tuhle otázku mají různí lidé různý názor. Obecně je dáno, že destilovaná voda pro pitné účely vhodná není a ještě jsem neviděl nikoho, kdo by si ji na benzínové pumpě koupil a před nalitím do chladiče ochutnal.

Konzumace destilované vody může být nebezpečná. Může dojít k poškození střevní výstelky a jelikož neobsahuje žádné minerály ani ionty, má tendence je stahovat s vnitřního prostředí člověka. Člověk pak i častěji močí.

Někteří lidé destilovanou vodu používají při výrobě nápojů a pokrmů. Ohrožují své zdraví?

Pokud destilovanou vodu smícháme například se zeleninovými šťávami, je to v pořádku. Šťávy se tím naředí, ale nic víc se jim nestane. Jen už se pak vlastně nedá říct, že jde o destilovanou vodu.

Samozřejmě se to nesmí přehánět. Pokud by člověk kápnul dvě tři kapky šťávy do půllitru destilované vody, tak pije destilovanou vodu se všemi jejími potenciálními negativními důsledky na organismus.

Negativní důsledky pití destilované vody souvisí s tím, že je ultračistá. Jakmile se do ní něco přimíchá, tak se teto efekt v podstatě zruší. Ať už je v ní rozmíchána zeleninová šťáva, šumák, nebo se z ní uvaří polévka.

Jaké mohou být prvotní příznaky požití destilované vody?

• slabost
• bolest hlavy
• celková únava
• křeče

Norma pro vodu destilovanou, které musí odpovídat je ČSN 684063. Proč je destilovaná voda nevhodná pro pití můžete číst i zde – odkaz.

Jaká jsou dlouhodobá rizika konzumace vody bez minerálů?

I když pitná voda není hlavním zdrojem vápníku a hořčíku v lidské výživě, bylo zjištěno, že ani vápníkem a hořčíkem bohatá strava nedokáže kompenzovat absenci těchto složek v konzumované pitné vodě.

Řada světových studií ukázala, že konzumace tzv. „měkké vody“ může vést ke zvýšení nemocnosti i úmrtnosti na kardiovaskulární choroby, k odvápnění kostí, náhlým úmrtím a některým těhotenským komplikacím.

Jednotlivé studie jsou popsány např. v obsáhlé práci Mudr. Františka Kožíška, CSc. pojmenované “ZDRAVOTNÍ VÝZNAM TVRDOSTI PITNÉ VODY” a publikované Státním zdravotním ústavem.

Vápník a v menší míře i hořčík mají navíc i užitečnou funkci antitoxickou. Zabraňují vstřebávání některých toxických prvků, např. olova, kadmia nebo rtuti. Dlouhodobým pití demineralizované vody se tak člověk vystavuje vyššímu nebezpečí intoxikace organizmu toxickými látkami přijímanými ze vzduchu a z potravy.

Hlavní problém je tedy v nedostatku vápníku a hořčíku

Ano, ale reverzní osmóza snižuje i příjem jiných, pro život nezbytných esenciálních prvků. Jde například o jód, fluor, kobalt, měď, mangan, molybden a zinek.

Jde o to, že ve vodě jsou tyto prvky přítomny zpravidla ve volném, iontovém stavu. Proto jsou vstřebávány mnohem lépe než z potravy, kde jsou vázány na jiné látky nebo kde jsou mnohdy přítomny v nerozpuštěném stavu.

Dalším problém je, že destilovaná voda je poněkud agresivní vůči materiálům, se kterými přichází do styku. Pokud pitnou vodu zbavíme její přirozené tvrdosti a odstraníme tedy hydrogenuhličitan vápenatý a hydrogenuhličitan hořečnatý, které z většiny tvrdost způsobují, dochází k porušení tzv. uhličitanové rovnováhy. Taková voda se často označuje výrazem “hladová” a ráda do sebe přijímá změkčovadla a další organické toxické látky z hadicových rozvodů, plastových nebo pryžových zásobníků, narušuje beton a kovová potrubí. To už je ale spíše problematika technologická než zdravotní.

Jak je to s dešťovou vodu nebo sněhem?