Limity pro pitnou vodu: mangan – 0,05 mg/l, železo – 0,2 mg/l
- Rezavý zákal vody či hnědavé zabarvení
- Železitý zápach a hořká pachuť
- Usazeniny v potrubí, armaturách a spotřebičích
- Živná půda pro kolonie bakterií
- Snížení účinnosti spotřebičů a dalších zařízení
- Zvýšení nákladů na provoz a topení až úplné zničení zařízení, kterými voda protéká
Jak železo a mangan z vody odstraňujeme
- Využíváme principy iontové výměny, elektro koagulace či oxidace s filtrací
Zvýšený obsah železa ve vodě poznáme jejím zabarvením do hněda. Tento zákal bývá i cítit a voda má v případě pití typickou nahořklou železitou pachuť. Doprovodným prvkem železa ve vodě bývá mangan, jehož projevem jsou mastné skvrny na povrchu, voda zbarvená do černa a tmavé usazeniny.
Zdravotní rizika železo a mangan ve vodě primárně nepřináší. Je však velmi pravděpodobné, že se zde usídlí kolonie bakterií, které jsou příčinou řady infekcí a pro které je takové prostředí živnou půdou.
Železo a mangan způsobuje zejména problémy technologické. Usazují se v potrubí, armaturách, bojlerech, kotlích a při odběru vody se vyplavují jako rezavý či tmavě hnědý zákal. U zařízení, kterými voda se zvýšeným obsahem železa a manganu protéká, dochází ke zvýšení nákladů na provoz a topení i k jejich zničení.
Železo a mangan se nejčastěji vyskytují v podzemní vodě, tedy i ve vodě z vrtu. Díky korozi rozvodů vody se však mohou vyskytnout i v teplé užitkové vodě nebo v chladících okruzích.
Ke stažení: Železo a mangan ve vodě (PDF)
