Koroze v chladicích systémech

Korozi lze definovat jako destrukci kovu chemickou nebo elektrochemickou reakcí s okolím. Všechny kovy a slitiny jsou náchylné ke korozi působením vnějšího okolí, nejčastěji vodou. ⁽¹⁾ Z molekulárního hlediska způsobuje korozi tok elektronů od anody směrem ke katodě. Na anodě dochází vlivem ztráty elektronů k oxidaci, což se projeví jako koroze.

• Rychlost koroze
• Typy koroze
• Co může koroze způsobit?
• Jakým způsobem lze materiál chránit
• Inhibitory koroze
• Mechanismy účinku inhibitorů koroze
• Nové směry
• Úprava chladicí vody pomocí elektrolýzy
• Monitoring

 
V případě oceli vypadá anodická oxidace takto:

Fe = Fe²⁺ + 2e¯

Vzniklý železnatý kation reaguje s ionty ve vodě za vzniku hydroxidu železnatého:

Fe²⁺ + 2OH¯ = Fe(OH)₂

a následně oxiduje přes Fe(OH)₃ až na konečný produkt Fe₂O₃.

Primární katodickou reakcí v chladicích systémech je redukce kyslíku:

O₂ + H₂O + 2e¯ = 2OH¯

Produkce hydroxidových iontů vytváří na katodě lokálně vysoké pH (přibližně o 1-2 jednotky pH vyšší než pH vody). Rozpuštěný kyslík se na povrch dostává difuzí. Redukční reakce kyslíku řídí rychlost koroze v chladicích systémech; rychlost difúze kyslíku je obvykle limitujícím faktorem.

Další důležitou katodickou reakcí je:

2H⁺ + 2e¯ = H₂

V systémech s kyselým pH (menší než 4) je tato reakce hlavním důvodem vzniku koroze.

Rychlost koroze

Rychlost koroze je ovlivněna pH prostředí a koncentrací rozpuštěného kyslíku. V kyselém rozmezí (pH <4) se vrstva oxidu železitého neustále rozpouští. V chladicí vodě se s vyšším pH a zásaditostí zvyšuje možnost srážení uhličitanu vápenatého; rychlost koroze se tedy mírně snižuje se zvyšováním pH od 4 do 10. Nad pH 10 se železo stává stále pasivnějším. Přítomnost kyslíku zvyšuje rychlost koroze, zejména při vyšších teplotách.

Typy koroze

Ke vzniku anodických a katodických míst, která jsou nezbytná pro vznik koroze, může dojít z řady důvodů: nečistoty v kovu, lokální napětí, rozdíly ve velikosti nebo složení kovových zrn, nespojitosti na povrchu a rozdíly v místním prostředí (např. teplota, koncentrace kyslíku nebo soli). Pokud tyto místní rozdíly nejsou velké a anodická a katodická místa se mohou na povrchu kovu přesouvat z místa na místo, je koroze rovnoměrná.

Nebezpečnějším problémem je lokální koroze. K ní dochází, když anodická místa zůstávají v nehybné poloze. Různé formy lokalizované koroze jsou na následujících obrázcích ⁽²⁾:

Nejničivější a nejobtížněji předvídatelná forma koroze. Obecně ji podporují nízké rychlosti proudění kapaliny a přítomnost chloridových iontů. Jakmile se vytvoří důlek, roztok uvnitř něj je izolován od objemového prostředí a s časem se stává stále korozivnějším. K potlačení důlkové koroze lze použít inhibitory, ale musí se správně aplikovat.

Selektivní vyluhování je koroze jednoho prvku slitiny. Nejběžnějším příkladem v chladicích systémech je odzinkování (angl. dezincification) ze slitin s mědí. Podmínky podporující tento typ koroze jsou obdobné předchozímu – nízké pH (<6,0) a vysoké koncentrace volného chlóru (>1,0 ppm). Odolnost proti odzinkování se liší v závislosti na slitině. Nejodolnější mosazí je inhibovaná admirálská mosaz (mosaz 70-30 s 1 % cínu a malým množství arsenu, antimonu nebo fosforu).

Ke galvanické korozi dochází, když se v roztoku stýkají dva odlišné kovy o různém elektrickém potenciálu. Tento rozdíl se zvětšuje s rostoucí vzdáleností mezi kovy v galvanické řadě. Kontakt musí být dostatečně těsný, aby vedl elektřinu, a oba kovy musí být vystaveny působení roztoku. Ve vodě je vždy přítomen rozpuštěný kyslík a chloridové ionty, které mají korozivní účinky jak na železo, tak na barevné kovy a jejich slitiny (mědi či mosazi). ⁽⁴⁾

Nejzávažnější forma galvanické koroze se vyskytuje v systémech, které obsahují právě slitiny mědi a oceli. Když se rozpuštěná měď nanese na ocelový povrch, vyvolá rychlé galvanické napadení oceli. Množství rozpuštěné mědi potřebné k vyvolání tohoto účinku je velmi malé a zvýšenou korozi je velmi obtížné potlačit, jakmile k ní dojde. K zabránění rozpouštění mědi je zapotřebí inhibitor koroze mědi. ⁽²⁾

Co může koroze způsobit?

V chladicích systémech způsobuje koroze dva základní problémy. Prvním a nejzřetelnějším je úbytek materiálu s následným snížením pevnosti nebo ztrátou soudržnosti ⁽⁷⁾, které vede k selhání zařízení a z toho plynoucí náklady na výměnu a odstávky zařízení. Druhým problémem je snížení účinnosti zařízení v důsledku ztráty přenosu tepla – nánosy korozních produktů, stejně jako vodní kámen, izolují teplosměnné plochy, a tím snižují účinnost přenosu tepla. ⁽²⁾⁽⁴⁾

Jakým způsobem lze materiál chránit

Rychlost koroze lze ovlivnit snížením tendence kovu k oxidaci, snížením agresivity média nebo izolací kovu od kapaliny. Toho lze dosáhnout potažením kovu milimetrovým nepropustným nekorodujícím povlakem. Tyto povlaky mají široké použití, ale jejich účinek nemusí být trvalý, protože časem dochází k porušení povlaku. V některých systémech by také povlak mohl narušit proces, pro který se zařízení používá, protože by mohl například změnit vlastnosti přenosu tepla.

V případech, kdy je poměrně silný povlak nepřijatelný, přichází na řadu použití inhibitorů koroze. Tyto chemické látky se průběžně přivádějí do kapaliny s cílem, aby se přesunuly na rozhraní kovu a kapaliny. Tam se neporušená molekula inhibitoru naváže na kov nebo reaguje s povrchem za vzniku tenké přilnavé sloučeniny. V prvním případě působí adsorpcí. V obou případech mají filmy tloušťku pouze jedné až několika málo molekul, tedy nanometrovou tloušťku. ⁽⁷⁾

Galvanickou korozi lze omezit také použitím obětních anod. Jedná se o běžnou metodu kontroly koroze ve výměnících tepla. Anody jsou přišroubovány přímo k oceli a chrání omezenou oblast kolem anody. ⁽²⁾ Proto se například dává do bojlerů na teplou vodu hořčíková elektroda, kterou „obětujeme“ a do doby, než se elektroda rozpustí, je bojler ochráněn, protože hořčík má z použitých materiálů nejnižší elektrický potenciál a je „první na řadě“. ⁽⁸⁾

V některých případech lze použít i jiné způsoby potlačení koroze, jako například:

• vytvoření ochranného filmu uhličitanu vápenatého na povrchu kovu pomocí přirozeného vápníku a zásaditosti ve vodě,
• odstranění korozivního kyslíku z vody mechanickým nebo chemickým odvzdušněním.

Ochranný povlak uhličitanu vápenatého

Langelierův index nasycení (LSI) je užitečným nástrojem pro předpovídání sklonu vody k ukládání nebo rozpouštění uhličitanu vápenatého. Rovnoměrný povlak uhličitanu vápenatého, který se usazuje na povrchu kovu, fyzicky odděluje kov od korozivního prostředí. K vytvoření pozitivního LSI potřebného k usazování uhličitanu vápenatého je obvykle nutné upravit pH, alkalitu nebo obsah vápníku ve vodě. K této úpravě lze použít uhličitan sodný, hydroxid sodný nebo hydroxid vápenatý. Vápno je obvykle nejekonomičtější zásaditou látkou, protože zvyšuje obsah vápníku i alkalitu a pH.

Teoreticky lze řízeným nanášením uhličitanu vápenatého vytvořit dostatečně silnou vrstvu, která chrání, ale zároveň je dostatečně tenká, aby umožnila dostatečný přenos tepla. V oblastech s nízkou teplotou však nedochází k vytvoření dostatečného množství usazenin pro ochranu proti korozi a v oblastech s vysokou teplotou se tvoří nadměrné množství usazenin, které narušují přenos tepla. Proto se tento přístup nepoužívá pro průmyslové chladicí systémy. Řízené usazování uhličitanu vápenatého se úspěšně používá v některých vodárenských rozvodných systémech, kde nedochází k výraznému zvýšení teploty.

Odstranění kyslíku z vody

Korozivní vlastnosti vody lze snížit odplyněním. Vakuová deaerace byla úspěšně použita v průtočných chladicích systémech. Tam, kde není odstraněn veškerý kyslík, lze k odstranění zbývajícího kyslíku použít katalyzovaný siřičitan sodný. Reakce siřičitanu s rozpuštěným kyslíkem je následující:

Na₂SO₃ + 1/2 O₂ = Na₂SO₄

V některých systémech, kde se již používá vakuová deaerace, může být použití katalyzovaného siřičitanu sodného pro odstranění zbývajícího kyslíku ekonomicky opodstatněné. Použití siřičitanu sodného může být rovněž použitelné v některých chladicích systémech s uzavřenou smyčkou. ⁽²⁾

V otevřených recirkulačních chladicích systémech je neustálé doplňování kyslíku při průchodu vody chladicí věží nepraktické. Použití inhibitorů koroze tak zůstává dosud nejběžnějším prostředkem pro boj s korozí.

Inhibitory koroze

Podle normy ISO 8044-2020 jsou inhibitory koroze chemické sloučeniny nebo jejich formulace, „které, jsou-li přítomny v systému v dostatečné koncentraci, snižují rychlost koroze kovu, aniž by se výrazně změnila koncentrace korozního činidla“.

Jejich použití v praxi je známo již asi 200 let. V posledních desetiletích se rozšířilo do mnoha oblastí průmyslu, od těžby ropy a zemního plynu přes metalurgii až po strojírenství, energetiku a mikroelektroniku. Inhibitory koroze se běžně přidávají do chladicích médií, paliv, hydraulických kapalin, vody do kotlů, motorových olejů a mnoha dalších tekutin používaných v průmyslu. (7) Využití ale nalezly také například ve stavebnictví nebo při povrchových úpravách kulturního dědictví. ⁽⁹⁾

Představy o jejich mechanismu působení se stále vyvíjejí a závisí na mnoha faktorech. Nejdůležitějšími parametry pro výběr správného inhibitoru jsou: složení chráněného materiálu, složení korozního prostředí, jeho pH, teplota a způsob proudění média. ⁽¹⁰⁾

Mechanismy účinku inhibitorů koroze

Anodické nebo katodické korozní reakce mohou být inhibovány zmenšením aktivní plochy povrchu kovu a/nebo změnou aktivační energie oxidačního nebo redukčního procesu v korozi. Inhibitor koroze interaguje na rozhraní kov/roztok vytvořením filmu, který může být trojího typu: pasivační, srážecí a adsorpční.

Pasivační inhibitory

Pasivační (anodické) inhibitory vytvářejí na povrchu kovu proaktivní oxidový film silný 30-200 Å, který brání přístupu korozivní látky k materiálu. Tyto ochranné filmy jsou houževnaté a mají tendenci se v případě poškození rychle opravit, tudíž je lze používat v úsporných koncentracích. Pokud je ale koncentrace nízká příliš, mohou způsobovat důlkovou korozi, protože tvoří nesouvislou vrstvu s místními anodami.

Mezi pasivátory (anodické inhibitory) patří například chroman, dusitan, molybdenan a ortofosforečnan. Všechny jsou oxidanty a podporují pasivaci zvýšením elektrického potenciálu železa. Chroman a dusitan jsou velmi účinné i bez přítomnosti kyslíku. Chroman je vynikající vodný inhibitor koroze, zejména z hlediska nákladů. Kvůli zdravotním a ekologickým obavám však bylo používání chromanů omezeno, v některých případech dokonce zakázáno (jejich toxicita byla znázorněna ve filmu Erin Brockovich). Dusitany jsou rovněž účinným inhibitorem, ale v otevřených systémech mají tendenci se oxidovat na dusičnany. ⁽¹¹⁾.

Jak molybdenan, tak ortofosforečnan jsou vynikajícími pasivátory v přítomnosti kyslíku. Molybdenan může být velmi účinným inhibitorem, zejména v kombinaci s dalšími chemickými látkami. Stejný mechanismus účinku má i wolframan. Jejich hlavní nevýhodou je vysoká cena. Ortofosforečnan není ve skutečnosti oxidačním činidlem sám o sobě, ale stává se jím pouze v přítomnosti kyslíku. Pokud se železo vloží do roztoku fosforečnanu bez přítomnosti kyslíku, korozní potenciál zůstává aktivní a rychlost koroze se nesnižuje. Je-li však přítomen kyslík, korozní potenciál se zvýší v ušlechtilém směru a korozní rychlost se výrazně sníží.

Negativní vlastností ortofosforečnanů je jejich tendence srážet se s tvrdostí vápníku, která se vyskytuje v přírodních vodách. V posledních letech byly vyvinuty prostředky, které tomuto usazování zabraňují. Vzhledem k relativně nízkým nákladům se ortofosforečnan široce používá jako průmyslový inhibitor koroze.

Srážecí inhibitory

Srážecí (katodické) inhibitory jsou chemické látky, které vytvářejí nerozpustné sraženiny reakcí s rozpustnými látkami v prostředí. Usazování sraženin lze řídit úpravou pH v rozmezí 7-9. Při zvýšeném pH v důsledku tvorby hydroxidových iontů vytvářejí srážecí inhibitory nerozpustné komplexy. Tyto filmy mohou být porézní a ne dokonale přilnavé. Srážecí filmy nejsou tak houževnaté jako pasivní.

Příkladem katodového inhibitoru je oxid zinečnatý, který zpomaluje korozi inhibicí redukce vody na vodík, čímž zpomaluje oxidaci kovu. Tento způsob lze použít pouze v uzavřených okruzích, kde brzy vznikne anaerobní prostředí, například v okruhu ústředního vytápění.

Oxid zinečnatý se může srážet jako hydroxid, uhličitan nebo fosforečnan v závislosti na hladině pH. Uhličitan vápenatý a ortofosforečnan vápenatý jsou rovněž srážecími inhibitory. Ortofosforečnan tedy vykazuje dvojí mechanismus, působí jako anodický pasivátor i katodické srážedlo.

Inhibitory, které působí současně jako katodové i anodové se označují jako smíšené inhibitory. Jedná se o sloučeniny vytvářející film, které snižují katodické i anodické reakce. Nejčastěji používanými směsnými inhibitory jsou fosforečnany a křemičitany, které se používají ve změkčovačích vody pro domácnosti, aby se zabránilo tvorbě rzi ve vodě. ⁽¹¹⁾

Inhibitory koroze mědi

Nejúčinnějšími inhibitory koroze mědi a jejích slitin jsou aromatické triazoly, například benzotriazol (BZT) a tolyltriazol (TTA). Tyto sloučeniny se na povrchu kovu přímo vážou s oxidem měďnatým (Cu₂O) a vytvářejí „chemisorbovaný“ film. Rovina triazolu leží rovnoběžně s povrchem kovu. každá molekula tak pokrývá poměrně velkou plochu povrchu. Přesný mechanismus inhibice není znám. Různé studie naznačují anodickou inhibici, katodickou inhibici nebo kombinaci obou. Jiné studie naznačují vytvoření izolační vrstvy mezi povrchem vody a povrchem kovu. Velmi nedávná studie podporuje myšlenku mechanismu elektronické stabilizace. Ochranné vrstvě oxidu měďnatého je zabráněno v oxidaci na nechráněný oxid měďnatý. Jedná se o anodický mechanismus. Triazolová vrstva však vykazuje i některé katodické vlastnosti.

Kromě vazby s povrchem kovu se triazoly vážou s ionty mědi v roztoku. Rozpuštěná měď tak představuje „poptávku“ po triazolu, která musí být uspokojena, aby mohlo dojít k povrchovému natavení. Ačkoli je povrchová potřeba pro natírání triazolem obecně zanedbatelná, korozní produkty z mědi mohou spotřebovat značné množství ošetřovací chemikálie. Nadměrná chlorace deaktivuje triazoly a výrazně zvyšuje rychlost koroze mědi. Vzhledem ke všem těmto faktorům je ošetření triazoly složitý proces.

Adsorpční inhibitory

Adsorpční inhibitory musí mít polární charakter, aby se mohly adsorbovat a blokovat povrch proti další adsorpci. Typicky se jedná o organické sloučeniny obsahující dusíkaté skupiny, jako jsou aminy, a organické sloučeniny obsahující síru nebo hydroxylové skupiny. Důležitými faktory jsou velikost, orientace, tvar a rozložení elektrického náboje molekul. Tyto molekuly jsou často povrchově aktivní látky a mají dvojí funkci. Obsahují hydrofilní skupinu, která se adsorbuje na povrch kovu, a opačnou hydrofobní skupinu, která brání dalšímu smáčení kovu. Adsorbované molekuly inhibitoru omezují difúzi kyslíku a přístup vody k povrchu kovu, takže snižují rychlost koroze. ⁽⁹⁾

Příkladem sloučenin, které mohou takto fungovat, jsou deriváty glycinu a alifatické sulfonáty. Použití těchto inhibitorů v chladicích systémech je obvykle omezeno jejich biologickou odbouratelností a toxicitou vůči rybám. Kromě toho mohou vytvářet silné, mastné povrchové vrstvy, které mohou výrazně zpomalovat přenos tepla.

Silikáty

Křemičitany se již mnoho let používají k potlačení vodní koroze, zejména v systémech pitné vody. Pravděpodobně kvůli složitosti chemie křemičitanů nebyl dosud pevně stanoven mechanismus jejich inhibice. Jsou neoxidující a k inhibici koroze potřebují kyslík, takže nejsou pasivátory v klasickém smyslu. Přesto nevytvářejí na povrchu kovu viditelné sraženiny. Zdá se, že inhibují adsorpčním mechanismem. Předpokládá se, že produkty koroze oxidu křemičitého a železa na sebe vzájemně působí. Nedávné práce však naznačují, že tato interakce nemusí být nutná. Křemičitany jsou pomalu působící inhibitory; v některých případech může být zapotřebí 2 až 3 týdnů k vytvoření plné ochrany. Předpokládá se, že aktivní jsou polykřemičitanové ionty nebo koloidní oxid křemičitý, které se tvoří velmi pomalu z kyseliny monokřemičité, která je převládajícím druhem ve vodě při hladinách pH udržovaných v chladicích systémech. ⁽⁴⁾

Těkavé inhibitory koroze (VCI)

VCI jsou sloučeniny, které jsou v uzavřeném prostředí přenášeny do místa koroze procesem odpařování ze zdroje. Výborným příkladem jsou těkavé aminy přítomné v páře (např. morfolin). Používají se v kotlích, které vyrábějí páru pro turbíny. Chrání potrubí, kde pára kondenzuje na vodu. Aminy odcházejí s párou do potrubí. Zvyšují pH a omezují tak protonovou redukci. Při vhodné volbě látky mohou také tvořit ochranný film na povrchu oceli, působí tedy současně jako katodový i anodový inhibitor. Korozi v kotlích může bránit (odstraňováním rozpuštěného kyslíku) například hydrazin nebo kyselina askorbová. Hydrazin je však toxický karcinogen, proto jeho používání není vhodné. ⁽¹¹⁾

Účinnost inhibitorů koroze chladicí vody je ovlivněna následujícími faktory:

• Vlastnosti vody (obsah vápníku, celková alkalita a pH vody),
• konstrukční hlediska (rychlost a způsob proudění média),
• mikrobiologická čistota (do média se přidává benzalkoniumchlorid(7)),
• kontrola systému (udržování pH, hladiny inhibitorů a dalších charakteristik vody),
• předběžné ošetření (odstranění mastnoty a/nebo korozních produktů z předchozích programů ošetření),
• kontrola znečištění sulfidy, amoniaku a uhlovodíky.(2)

Při vhodné volbě inhibitoru koroze a jeho množství lze dosáhnout účinnosti 90–99 %.

Nové směry

V posledních letech se přechází od použití anorganických inhibitorů k organickým, jako jsou například hexamin, fenylethylamin, dimethylethanolamin, cinnamadehyd a kondenzační produkty aldehydů a aminů (iminy).

Vývoj v oblasti inhibitorů koroze se ubírá dvěma hlavními směry: vývojem ekologicky šetrných účinných přípravků a výrobou „inteligentních“ nátěrů.

To souvisí s přísnějšími předpisy týkajícími se použití inhibitorů koroze z důvodu ochrany životního prostředí. V důsledku toho se objevují nové netoxické (nebo méně toxické) účinné přípravky, které často využívají synergických inhibičních účinků různých látek a v některých případech jsou založeny na neškodných přírodních produktech.

Nedávný pokrok v oblasti nanotechnologií podnítil vývoj nátěrů obsahujících inhibitory s delší životností. Technologie „chytrého“ uvolňování inhibitorů koroze, která se nyní předběžně uplatňuje i na roztoky simulující elektrolyt v pórech betonu, zahrnuje přípravu nano- nebo mikrokontejnerů s inhibičními látkami, které jsou schopny je uvolňovat v nátěru/betonu právě tehdy a tam, kde začíná koroze. ⁽⁹⁾

Úprava chladicí vody pomocí elektrolýzy

Unikátním a univerzálním řešení pro úpravu chladicí vody je elektrolytická úpravna KEUV-CV. KEUV-CV obsahuje elektrolyzér integrovaný uvnitř tlakového filtru. Působením stejnosměrného proudu dochází na katodě k řízené tvorbě vodního kamene a na anodě k oxidačním procesům. Oxidované formy vytvářejí sraženinu, která se odfiltruje na pískovém loži. Na sraženině železa se zachytávají i další nečistoty z vody. Pískové lože se v pravidelných časových intervalech automaticky proplachuje a nečistoty se vyplaví do kanalizace.

KEUV-CV chrání chladicí věže a výměníky před zanášením a tvorbou inkrustů. Provádí kontinuální filtraci nerozpustných látek a dezinfekci vody v chladicích okruzích, a to vše bez chemikálií. Nahrazuje tím hned několik zařízení najednou. ^(4)(12)

Monitoring

Každý chladicí systém by měl být monitorován na přítomnost koroze. Existuje několik metod, jak míru koroze v materiálu sledovat. Korozní rychlost lze určit z jakékoli dostupné měřitelné změny, která se pravidelně mění v závislosti na čase. Měření rychlosti koroze lze provádět elektrochemicky nebo chemicky. Lze použít například měření změny koncentrace železa v roztoku, rychlost produkce plynů, pH roztoku nebo úbytek hmotnosti. Mezi nástroje, které se k tomuto účelu běžně používají, patří kovové korozní kupony, měřiče okamžité rychlosti koroze a speciální vyhřívané povrchy, jako jsou testovací výměníky tepla nebo přístroj Betz MonitAll®. Údaje získané z těchto zařízení lze použít k optimalizaci programu ošetření inhibitory, aby se zařízení udržovalo v co nejlepším stavu. ⁽²⁾⁽⁷⁾

Pavel Hofreiter

Obchodní manažer

+420 222 703 933

Potřebujete upravit vodu? Napište nám!

Poslat dotaz

Reference

1. Corrosion Inhibitors. Electrochemistry Encyclopedia. [Online] https://web.archive.org/web/20090703235638/http:/electrochem.cwru.edu/encycl/art-i01-inhibitors.htm.
2. Chapter 24 – Corrosion control cooling systems. Veolia. [Online] https://www.watertechnologies.com/handbook/chapter-24-corrosion-control-cooling-systems#TYPES%20OF%20CORROSION.
3. Galvanic corrosion. [Online] https://www.ampp.org/technical-research/impact/corrosion-basics/group-1/galvanic-corrosion.
4. Problematika úpravy chladicí vody. euroclean. [Online] https://euroclean.cz/clanky/problematika-upravy-chladici-vody/.
5. Stress corrosion cracking of gas pipeline steels of different strength – Scientific Figure on ResearchGate. [Online] https://www.researchgate.net/figure/Example-of-the-colony-of-stress-corrosion-cracks-on-the-external-surface-of-the_fig1_305623271.
6. Erosion corrosion. [Online] https://whatsnewinprocessing.co.za/2020/04/15/erosion-corrosion/.
7. Wikipedie. Inhibitor koroze. [Online] https://cs.wikipedia.org/wiki/Inhibitor_koroze.
8. Ochrana před korozí – inhibitory koroze. tzbinfo. [Online] https://vytapeni.tzb-info.cz/115595-ochrana-pred-korozi-inhibitory-koroze.
9. C., Monticelli. Corrosion Inhibitors. Encyclopedia of Interfacial Chemistry. Elsevier, 2018.
10. Kuznetsov Yurii I., Redkina Galina V. Thin Protective Coatings on Metals Formed by Organic Corrosion Inhibitors in Neutral Media. Coatings. 12, 2022, Sv. 2, 149.
11. Types of corrosion inhibitors. cor-pro. [Online] https://www.cor-pro.com/corrosion-protection-services/types-of-corrosion-inhibitors/.
12. Úpravny chladicí vody KEUV CV. tzbinfo. [Online] https://vytapeni.tzb-info.cz/110705-upravny-chladici-vody-keuv-cv-od-eurocleanu.
13. cor-pro. Corrosion protection. [Online] https://www.cor-pro.com/benefits/corrosion-protection-gulf-coast/#1446782787867-59284d74-185f.
14. Liang Liu, Ting-Ting Cao, Qi-Wei Zhang, Chong-Wei Cui. Organic Phosphorus Compounds as Inhibitors of Corrosion of Carbon Steel in Circulating Cooling Water: Weight Loss Method and Thermodynamic and Quantum Chemical Studies. Advances in Materials Science and Engineering. 2018.