Dezinfekci vody provádíme za účelem zajištění mikrobiologické nezávadnosti. Používáme metody chemické (chlordioxid, chlornan sodný, ozon atd.) nebo fyzikální (UV záření). Zajistíme dezinfekci vody pitné, procesní i odpadní, teplé i studené, pro průmysl, menší i větší provozy.
Naše zařízení pro dezinfekci vody
Dávkovací sety
AquaDos
dávkování chemikálií
Generátory chlordioxidu OXCL
dezinfekce potrub
UV
lampy
dezinfekce bez chemie
Metody dezinfekce potrubí
Dezinfekce vody chlordioxidem
Chlordioxid zažil velký boom v souvislosti s bakterií typu Legionella. Oproti choru má vyšší dezinfekční kapacitu a je ho možné použít i při vyšším pH vody (uvádí se rozsah použití při pH mezi 4 až 10). Při použití chlordioxidu vzniká také méně halogenovaných organických látek, protože chlordioxid na rozdíl od chloru nereaguje s amonnými ionty a amino-sloučeninami. Rozpustnost chlordioxidu za nízkých teplot je též lepší než v případě chloru, uvádí se, že chlordioxid je až desetkrát lépe rozpustný ve vodě. To ho činí vhodným činidlem pro průmyslové rozvody třeba pro úpravu vody do chladících věží. Tato dezinfekce potrubí je účinná i proti biofilmům.
Dezinfekce vody UV zářením
Ač se to možná nezdá, dezinfekce vody UV zářením je stará metoda. Ve Francii byla poprvé vyzkoušena už v roce 1910. Princip dezinfekce vody pomocí UV záření spočívá v degradačních účincích UV záření na nukleové kyseliny ve vodě přítomných mikroorganismů. Genetická informace buněk je tak poškozená, nemohou se tedy dále množit a hynou. UV dezinfekce potrubí je též výhodná proto, že nepoužívá žádné chemikálie, nemá vliv na chuť a zápach vody, účinnost málo ovlivňuje pH vody a teplota. UV lampa je navíc zařízení, které má na prostor a instalaci malé nároky a dá se říct, že je v podstatě bezobslužná.
Dezinfekce vody chlorem
Nejpoužívanější dezinfekcí je vzhledem ke své relativně nízké ceně chlorace. Pro pitnou vodu se používá kontinuální dávkování o dávce až 0,3 mg/l volného chlóru (dáno vyhláškou č. 252/2004 sb.), v akutních případech šoková dezinfekce o dávce cca 4 mg/l po dobu několika málo hodin. Dezinfekce vody chlórem přináší bohužel i nevýhody včetně rizika tvorby toxických Trihalomethanů (THM) a halogenoctových kyselin (HAA). Chlór může dále být v plaveckých bazénech příčinou svědění kůže, pálení v očích a způsobuje známý a nepříjemný zápach.
Dezinfekce vody ozonem
Dezinfekce vody pomocí ozonu je ze své podstaty jednoduchá. Ozon není nic jiného než tříatomová molekula kyslíku (ve starších učebnicích chemie byste ho skutečně našli pod názvem trikyslík), a ta je jako taková vysoce nestabilní, takže se ve vodě rozpadá na atomární kyslík a molekuly kyslíku (nebo chcete-li dikyslíku). Atomární kyslík se vyznačuje velkým oxidačním účinkem a velmi účinně zabíjí bakterie ve vodě. Ozon lze vyrobit přímo ve vodě pomocí elektrolýzy, UV zářením nebo vysokým výbojem v atmosféře čistého kyslíku za použití generátoru ozonu. Nevýhodou tohoto způsobu dezinfekce potrubí jsou vysoké pořizovací náklady.
Termická dezinfekce
Termická dezinfekce je svým provedením velmi jednoduchá. Voda se zahřeje na určitou stanovenou teplotu (tato teplota záleží hlavně na druhu mikroorganismu, který se mý zničit) a na této teplotě se ponechá po dobu 20 minut. Termická dezinfekce sice není v současnosti tolik rozšířená, ale udržování rozvodů teplé vody při teplotách vyšších než 60 °C kombinované s přehřátím bojleru představují velmi jednoduchou a účinnou metodu, jak zabránit množení legionelly ve vodovodních rozvodech. Bakteriích se totiž nejlépe daří při teplotách mezi 20 až 45 °C, teploty přesahující 80 °C už jsou pro ně smrtelné.