Legionella: Krátké ohlédnutí za rokem 2021
Bakterie rodu legionella mají na svědomí nebezpečnou legionářskou nemoc případně její mírnější formu tzv. pontiatickou horečku. Jak to bylo s legionellami a onemocněními vyvolanými právě těmito bakteriemi v roce 2021?
- Legionelly se představují
- Jak je na tom Česká republika
- Limity
- Legionella v Praze i jinde
- Pro provozovatele objektů: Prevence
- Pro provozovatele objektů: Dezinfekce vody
- Literatura a zdroje
Legionelly se představují
Vědci v současnosti popsali asi 60 bakterií řadících se do rodu legionella. Za zdravotní potíže je nejčastěji zodpovědná Legionella pneumophila. Ve vodě se tato bakterie vyskytuje zcela běžně, ovšem v množství, které pro člověka není nebezpečné a pokud je teplota vody nižší než 20 °C, tak se bakterie ani nerozmnožuje.
Nebezpečná není ani pokud dojde k požití kontaminované vody. V trávicím traktu člověka je neškodná, problém ovšem nastává při jejím vdechnutí. Z běžných činností vykonávaných v domácnosti je z toho hlediska nejvíce rizikové sprchování, protože při něm vzniká velké množství aerosolu (směs vody a vzduchu).
Pontiatická horečka má příznaky podobné chřipce a jako chřipka se také léčí, legionářská nemoc může bohužel skončit až těžkým zápalem plic a smrtí. Naštěstí to zatím vypadá, že se nemoc nepřenáší z člověka na člověka.
Legionelle se daří v rozvodech vody v domácnostech i v průmyslu. Ideální podmínky pro ni představují rozvody s velkým množstvím slepých odboček a nízkou cirkulací vody, teploty mezi 20 – 40 °C a rozvody pokryté úsadami či korozními produkty. V průmyslu jsou nejrizikovější chladící věže, přičemž jedna z nich stála i za poslední velkou epidemií legionářské nemoci ve Franci v roce 2014 (odkaz).
Nikoho asi nepřekvapí, že náchylnější k těžšímu průběhu nemoci jsou lidé se sníženou imunitou či kuřáci, zajímavé ale je, že muži onemocní těmito nemocemi se čtyřikrát větší pravděpodobností než ženy.
Jak je na tom Česká republika
Počty případů nákazy bakteriemi rodu legionella mají v České republice od roku 2005 stoupající tendenci. Zatímco v roce 2005 nebylo zaznamenaných ani 30 případů nákaz vyvolaných legionellami, o deset let později v roce 2015 bylo hlášeno 120 případů pontiatické horečky nebo legionářské nemoci.
Nejvíce jich bylo zatím v roce 2019, kdy počet nákaz přesáhl 270 případů. V následujícím roce 2020 došlo k mírnému poklesu, počet nákaz byl srovnatelný s roky 2017 a 2018 a pohyboval se kolem 210 případů za rok. V loňském roce ale opět došlo k nárůstu infekcí vyvolaných legionellami. Podle údajů z Informačního systému infekčních nemocí (ISIN) bylo v roce 2021 v České republice potvrzeno 241 případů nákazy legionářskou nemocí nebo pontiatickou horečkou.
Limity
Limit pro obsah legionell v pitné vodě upravuje vyhláška č. 252/2004 Sb. Kromě hygienických požadavků na kvalitu vody je v ní také stanoveno, jak často mají probíhat kontroly. Přísnější limity platí pro zdravotnická zařízení pečující o pacienty se sníženou imunitou. Tam je zákonem stanoven na 0 KTJ legionell ve 100 ml vody. Pro nemocnice a ubytovací zařízení je limit stanovený na 100 KTJ legionell/ 100 ml vody. Množství legionell se udává v tzv. KTJ tedy koloniích tvořících jednotku.
Legionella v Praze i jinde
V uplynulém roce byla přítomnost legionell v našem hlavním městě v nadlimitní koncentraci prokázána například na Praze 6 (v ulici Syrská), na Praze 9 (v ulici Kysucká, Chlebovická či Lhotská). Nevyhýbá se samozřejmě i jiným lokalitám po celé České republice. Do médií se dostal například případ Sporthotelu v České Lípě, který lidem přítomnost vyšších koncentrací bakterie ve vodě zatajil.
Na přelomu let 2015/2016 se ve zdejším sportovním centru dostalo do kontaktu s vodou obsahující nadlimitní koncentrace legionell pravděpodobně několik stovek návštěvníků. Vedení zařízení, ve kterých se legionella vyskytne v nadlimitních koncentracích je přitom povinno informovat zákazníky o možném problému, v opačném případě se jedná o porušení zákona o veřejném zdraví.
Pokud jste obyvatel takto postiženého bytového objektu, jako preventivní opatření vám příslušná hygienická stanice doporučí omezit sprchování hlavy a obličeje teplou vodou. To se týká zejména těch, kteří jsou například po onkologické léčbě nebo trpí jiným defektem imunitního systému.
Protože z hlediska nákazy legionell jsou nejrizikovější činnosti, při kterých vzniká velké množství aerosolu, doporučuje se upravit sprchy, rozprašovače a další podobná zařízení tak, aby neprodukovaly tzv. respirabilní frakci aerosolu. Jedná se o aerosol obsahující kapénky menší než 5 μm.
Pro provozovatele objektů: Prevence
Jako preventivní opatření se doporučuje minimalizovat vznik úsad a biofilmů a o nejvíce omezit korozi v systému. Úsady a povlaky biofilmů v potrubí totiž představují ideální místo pro množení legionell. Záleží též na materiálu, ze kterého jsou vyrobeny rozvody vody. K pokrývání se biofilmy jsou náchylnější materiály na bázi plastů zejména kopolymer ethylen-styren, měděné trubky se naopak biofilmy pokrývají velmi málo.
Problémy mohou způsobovat i zbytky instalatérských materiálů a tepelná izolace systému. V takovém případ je třeba vybrat izolační materiál s co nejmenší tepelnou vodivostí a zajistit, aby měla izolace všude stejnou tloušťku.
Mezi další preventivní opatření patří udržovat rozvody teplé vody při teplotách nižších než 20 °C a rozvody teplé vody zase na teplotách vyšších než 60 °C s možností přehřátí na 70 °C. Navíc, pokud budou teplovodné systémy provozovány při teplotách nižších než je zmíněných 70 °C nebo bez dobré regulace, vzniká riziko toho, že si vypěstujeme populace legionell, které budou dobře snášet vysoké teploty.
Chemickou dezinfekci je proto vhodné doplnit i termickou dezinfekcí spočívající v automatickém přehřátí bojleru.
Pro provozovatele objektů: Dezinfekce vody
Provozovatelé objektů mají na výběr prakticky ze tří metod dezinfekce a to termické, chlorace a dezinfekce pomocí chlordioxidu. Termická dezinfekce není dlouhodobě účinná a navíc není vhodná pro rozvody studené vody, proto se rovnou podrobněji podíváme na zbývající dvě metody.
Co se týče chlorace, ta dlouho představovala vysoce účinný standard. Chloru se ale musí do vody dávkovat poměrně velké dávky, ve studené vodě je jeho rozpustnost horší než třeba v případě chlordioxidu a navíc jako vedlejší produkty dezinfekce vznikají toxické sloučeniny na bázi trihalogenmethanů. Navíc u citlivých jedinců často dochází k podráždění očí a pokožky při kontaktu s takto upravenou vodou.
Chlordioxid je sloučeninou chloru (přesněji se jedná o oxid chloričitý) a boom zažil právě v souvislosti s přemnožením bakterií rodu legionella. Má vyšší dezinfekční kapacitu, lépe se rozpouští ve studené vodě a netvoří nebezpečné vedlejší produkty jako jsou zmíněné trihalogenmethany, chlorfenoly či dioxiny. Jeho dezinfekční účinek je jen velmi málo závislý na pH vody a kromě toho je účinný i proti sporám a řasám. Navíc vykazuje prodloužený reziduální účinek.
Zdroje
- Informační systém infekčních nemocí (ISIN)
- Legionella. Vše o legionelle na jednom místě. Webové stránky: https://legionella.cz. Citováno 1.8. 2022
- MUDRA, R., MARTINKOVÁ, I., FIEDOROVÁ, M., HANSLÍKOVÁ, D.: Legionella aneb Čert nikdy nespí. Přehledová práce Dostupné online. https://hygiena.szu.cz/pdfs/hyg/2014/01/11.pdf
Obchodní manažer
