Spotřeba teplé vody a její vliv na kvalitu

Spotřeba teplé vody o teplotě 55°C na osobu a den v bytovém objektu je uvedena v tabulce č. 4 informativní přílohy C normy ČSN 060320 Ohřívání užitkové vody – Navrhování a projektování, vydané v březnu 1998.

Tato průměrná návrhová hodnota činí 82 litrů na osobu a den tj. celková potřeba teplé vody o teplotě 40°C pro mytí, koupání, praní, umývání a úklid činí cca 125 litrů na osobu a den tj. cca 46 m3 na osobu za rok.

Po privatizaci vodáren a zavedení tržní ceny pitné vody a jejího měření v jednotlivých bytech však spotřeba pitné vody stále klesá. To samé se ve zvýšené míře týká i spotřeby teplé vody, v jejíž ceně se projevuje i spotřeba tepla na její ohřev. Při výměně starých výtokových baterií za pákové event. i termostatické baterie bude spotřeba pitné vody i teplé vody dále klesat.

Dalším problémem je klesající počet obyvatel jednoho bytu. Zatímco před třiceti lety byl průměrný počet obyvatel jednoho bytu 3,3 obyvatele, dnes se tato měrná statistická hodnota pohybuje podle regionů v rozmezí 2,0 až 2,5. Stále klesající počet obyvatel jednoho bytu souvisí s měnící se demografickou strukturou obyvatel ČR tj. se sníženou porodností a prodlužováním průměrného života.

Závěrem tohoto rozboru je skutečnost, že oproti projektovaným hodnotám klesla spotřeba pitné vody i teplé vody zhruba na polovinu. Následkem toho jsou zejména ležaté rozvody předimenzované a rychlosti průtoku vody malé. Zde je třeba poznamenat, že zatímco byla vysoká spotřeba vody měřítkem rostoucího životního standardu obyvatelstva, ve spotřebě zejména elektrické energie tomu bylo naopak. Státní energetická inspekce kontrolovala hospodaření s energií a to jak v projektech tak i v jednotlivých podnicích. Důsledkem toho pak projektant navrhoval takové průřezy potrubí, aby byla tlaková ztráta a tím i potřeba elektrické energie na čerpání co nejnižší. Obvyklá projektovaná rychlost vody v potrubí byla nižší nez 0,5 m.s-1 což nyní při poloviční spotřebě činí méně než 0,25 m.s-1.

Nízké rychlosti proudění vody v potrubí totiž znamenají vyšší korozní rychlosti kovových materiálů a vyšší tvorbu úsad v kovových i plastových rozvodech vody. Toto se týká studené pitné vody a ve zvýšené míře i rozvodů teplé vody. Uvádí se, že při nárůstu teploty o každých 10oC se zvýší korozní rychlosti i tvorba úsad až o 100%. Průměrné korozní rychlosti uhlíkových ocelí jsou u studené vody 0,1 – 0,3 mm za rok, u teplé vody 0,3 – 0,5 mm za rok. Průměrná statistická životnost ocelového potrubí na studenou vodu je 12 – 15 let; na teplou vodu 5 – 7 let, pozinkovaného potrubí na teplou vodu 7 – 9 let.

V praxi to znamená, že zatímco je kvalita pitné vody na výstupu z vodárny v souladu s legislativou, nemusí toto platit na vstupu do výměníkové stanice. A tak jak platí, že z nekvalitní povrchové vody nelze vyrobit kvalitní pitnou vodu, tak nelze z nekvalitní studené pitné vody vyrobit kvalitní teplou vodu. Zejména při častých poruchách podzemních rozvodů pitné vody dochází při kolísání či přerušení tlaku vody v potrubí a při opravách někdy i ke vniknutí nečistot do potrubí. Po opravě a zvýšení tlaku a tím i průtoku vody dojde k uvolnění korozních produktů i úsad z vnitřních stěn potrubí a armatur i tzv. mrtvých koutů potrubí. Toto má za následek zhoršení barvy a zákalu vody i obsahu železa ve vodě. Voda má žluté až hnědo-červené zabarvení vlivem zvýšené přítomnosti hydratovaných oxidů železa a obsahuje i nerozpuštěné látky ve formě tzv. vodního kamene.

Obdobné problémy se často objevují i v kvalitě teplé vody v období tzv. odběrové špičky. V tabulce č. 5 informativní přílohy C normy ČSN 060320 jsou uvedeny průměrné hodnoty součinitele současnosti v závislosti na počtu připojených bytů. Maximální hodinový průtok teplé vody během odběrové špičky získáme vynásobením průměrné denní spotřeby tímto koeficientem. Hodnoty tohoto koeficientu se pohybují od 0,2 pro 250 a více připojených bytových jednotek do 0,85 pro 10 a méně připojených bytů. Je třeba poznamenat, že se jedná pouze o směrná čísla a platí pouze pro bytové domy. V existujících výměníkových stanicích lze získat přesné údaje pomocí součtové křivky dodávky tepla pro ohřev vody a údaje vodoměru na vstupní pitné vodě k ohřevu.

V době odběrové špičky teplé vody se zvýšením průtoku uvolní nejen korozní produkty a úsady z potrubí ale i z akumulačních zásobníků, kde jsou obvykle usazeny na dně a při zvýšeném odběru se zvíří, promíchají s ostatní vodou a odtečou do rozvodu teplé vody. Spotřebitelé teplé vody si pak zcela oprávněně stěžují na její špatnou kvalitu.