Pesticid DDT je pravděpodobně nejznámějším případem přehnaného používání chemických látek člověkem. DDT bylo hojně používaným insekticidem (postřikem proti hmyzu). V čisté formě je to bílý prášek špatně rozpustitelný ve vodě a dobře v tucích.

První syntetizaci DDT provedl rakouský chemik Othmar Zeidler avšak jeho schopnosti insekticidity nalezl až v roce 1939 Paul Hermann Müller. DDT pomáhá k eliminaci škodlivého hmyzů v zemědělství a komárů v tropických destinacích.

Limit DDT v pitné vodě je stanoven v ČR na 0,1 μg/l.

Negativní účinky

V šedesátých letech 20. století bylo prokázáno, že se DDT hromadí v tělech živočichů a to i poměrně daleko od místa použití. Způsobovalo mimo jiné nízkou plodnost u hlodavců, ztenčovalo skořápky ptačích vajec a další negativa, což vedlo až k vymírání některých živočišných druhů.

Dnes je DDT zakázáno ve většině zemí světa s výjimkou některých rozvojových zemí, například v Africe, kde pomáhá ve snížení výskytu malárie.

DDT je toxické, má karcinogenní a mutagenní účinky. Jeho výrobu a produkci dnes reguluje tzv. Stockholmská úmluva.