Termická dezinfekce
Podstatou termické desinfekce je periodické zvyšování teploty po určitou dobu v celé síti teplé vody včetně výtokových míst s určitou dobou proplachu těchto míst při zvýšené teplotě. Důležitá je výše teploty a doba proplachu výtokových míst.
US CDC (Center for Disease Control and Prevention) doporučuje termickou dezinfekci při 71 °C (160 °F) s proplachem výtoků ze sítě 5 min. Původní návrh metody, však počítal s 30 min. proplachem, což je finančně i technicky velmi obtížné, ale velmi účinné; % pozitivity výtoků pokleslo na nulu.
Metoda se nazývá “Superheat and flush” a podstatné je dodržení výše teploty i doby proplachu distálních konců sítě. Efekt je sice krátkodobý a musí se periodicky opakovat, aby se předešlo opětovné kolonizaci legionellou.
Např. termická dezinfekce při 70 °C po 72 h s 20 až 30 min. proplachem sníží % kontaminace výtokových míst ze 30 až 40 % před zvýšením teploty, na 0 % po týdnu a 10 až 30 % po měsíci po zásahu. Tentýž zásah s teplotou 60 °C má malý efekt.
V praxi jsou realizovány i jiné postupy termické dezinfekce, na př. periodické zvyšování teploty v systému TUV přes 70 °C s proplachem distálních konců sítě po 10 min. vodou přes 60 °C. Dochází ke snížení % pozitivity výtoků ze sítě k nule a různě rychlá obnova % kontaminace na původní úroveň za 30 až 60 dní.
WHO, 1996, Health criteria, Vol. 2, doporučuje provozovat TUV při teplotě přes 60 °C jako jedno z opatření k prevenci legionelóz v distribuční síti pitné vody.
Německý dokument DVGW (Deutscher Verein des Gas- und Wasserfaches e. V.) W 551 a W 552 uvádí, že provozně-technická opatření v rozvodech pitné vody vedou k úspěchu, pokud teplota vody v celém systému neklesá pod 55 °C. Předehřívací systémy nutno jedenkrát denně ohřát na 60 °C, periodicky (např. týdně) je třeba termicky dezinfikovat, tj. nastavit ohřívače přes 70 °C tak, aby na výtocích ze sítě minimálně 3 min. odtékala 70 °C teplá voda.
Redukce jiných bakterií a plísní termickou dezinfekcí
Tepelná termická dezinfekce redukuje vedle legionel i počty ostatních bakterií a plísní, při teplotách nad 60 °C minimalizuje i přítomnost prvoků a tedy i améb.
Efekt tepelné dezinfekce se výrazně snižuje při teplotách kolem 50 °C a méně. Zásobníky teplé vody provozované při 50 °C a méně umožňují osídlení legionelami, zejména v usazeninách v chladnější jejich dolní části, při teplotách 60 °C v celém zásobníku bude kontaminace méně pravděpodobná.
Udržovat vodní distribuční systémy bez legionel je prakticky vyloučeno. Legionely byly prokázány ve cirkulující vodě při teplotě 66 °C, ale i při 8 °C. Tyto skutečnosti ukazují, jak obtížná je kontrola legionel ve vodovodní síti.
Teplotní tolerance legionell: osídlují prostředí v rozsahu zhruba 6 až 63 °C, 55 °C po 60 min. je inhibuje (potlačuje), 25 min. při 60 °C je potřeba k inaktivaci roztoku L.pneumophila s dávkou 108 KTJ/ml.
Hodnota D60 (decimal reduction time, 60 °C) pro L. pneumophila = 3,1 min. (4 min. s korekcí na přítomné sedimenty v rozvodech), v případě termorezistentnější L. micdadei D60 = 7,1 (4,5 až 10,6). Obě hodnoty představují průměry z klinických a “environmentálních” kmenů bez korekcí na případné sedimenty. Z toho je vidět, že teoreticky 10 min. proplach při 60 °C nemusí postačovat a takto provedená termická dezinfekce je neúčinná.
Zničení nebo redukce
Z dřívější praxe termické dezinfekce zejména v nemocnicích plyne, že kontaminace se po určitém čase vrací na původní hodnoty a tedy že úplně odstranit legionely ze sítě není možné. Lze je pouze redukovat na omezenou dobu na přijatelnou úroveň nebo na hranici meze detekce legionel.
Příčinou je diametrální rozdíl mezi experimenty a reálnou situací v distribuční síti. Pokusně nelze simulovat existenci biofilmů, inkrustů, sedimentů, slepých ramen, málo průtočných úseků, teplotně i tlakově nedostatečně funkční distribuční systém. Ten způsobí, že se dezinfekce i teplota nedostane do všech částí systému (slepých ramen, výtokových míst, ke dnu zásobníků, do málo průtočných oblastí rozvodů, ať již z důvodu technické nefunkčnosti systému či malého odběru vody).
Legislativa
Další překážkou efektivní termodezinfekce je současná legislativa. ČSN 83 0616 – Jakost teplé užitkové vody normuje teplotu TUV v rozmezí 45 až 60 °C. Tím je i dáno, že stávající rozvody TUV nemusí být dimenzovány na teploty přes 70 °C.
Termická dezinfekce a finanční nákladnost
Dále finanční náklady jsou vysoké a technické i organizační zajištění termodezinfekce je velice nákladné a obtížné. Efektivní termodezinfekce vyžaduje zaregulovaný systém TUV, s minimem inkrustů biofilmů, sedimentů, což prakticky nikde není splněno.
Základní podmínkou je přívod desinfekční látky, ať chemického či tepelného charakteru, ve stejném čase a koncentraci do všech míst systému.
Tomu právě napomůže řádná údržba, sanitace systému, proplachy a odkalování sítě a zejména zaregulovaný systém TUV, který se vyznačuje určitými teplotními a tlakovými charakteristikami.
Systém “self-regulating trace heating elements” představuje technické řešení k omezení kolonizace distálních konců sítě bakteriemi (směšovací baterie, růžice sprch). Principem je konstantní udržování teploty 50 ± 1,5 °C na těchto výtokových místech i když teplota cirkulující teplé vody poklesne k 45 °C, k čemuž by sice u teplotně vyregulovaného systému TUV nemělo docházet, ale praxe je opačná. V laboratorních podmínkách legionela 50 °C nepřežívá 24 h, v síti její přítomnost za vyšších teplot nutno přičítat získané či vrozené odolnosti k teplotě nebo fenoménu – spolužití legionel s volně žijícími amébami v systému teplé i studené vody.
Jak již bylo výše řečeno, v rozvodech pitné vody nalézáme v biofilmech i řadu prvoků a zejména améb. Améby tvoří cysty, které jsou velmi rezistentní k teplotě, ale i k dezinfekci, přežívají 50 až 70 mg/l Cl2. Legionely tak v cystách přežijí i 50 mg/l chloru či teploty 50 až 60 °C, čímž se tedy dezinfekce, ať tepelná, tak chemická či kombinovaná míjí s účinkem.
Takto přeživší legionely včetně těch, které se nacházejí v místech, kam se z výše uvedených důvodů dezinfekce vůbec nedostala, přestavují základnu pro opětovné osídlení systému, což se projeví zvýšenou dávkou legionel na výtokových místech a rostoucím % pozitivity výtokových míst v objektu, čímž tedy prudce narůstá riziko vzniku legionelóz.
Často se kombinuje použití termické dezinfekce s chlorací, Ag/Cu ionizací či jiným suplementárním (doplňujícím) prostředkem. Žádný však neumožní totální eliminaci legionel ze systému z výše uvedených důvodů.
Obchodní manažer
