Koloběh vody na zemi a proč je voda tvrdá
Téměř 3/4 povrchu zemského tvoří vody. Z toho 97% voda v mořích a oceánech, přibližně 3% tvoří sladká voda, 2% jsou v ledovcích a poslední 1% v jezerech a řekách. Voda je v neustálém pohybu. Odpařuje do ovzduší, pokračuje do vyšších vrstev atmosféry, kde se ochlazuje, kondenzuje a nakonec vytvoří mračna.
Mraky se díky proudům v atmosféře mohou šířit i velmi daleko od místa, kde vznikly. Voda vypařená s povrchu zemského se ve stejném množství vrací zpět na povrch v podobě srážek. Může se jednat o déšť, kroupy, sníh, rosu a další. Tato srážková voda se sloučí s povrchovou vodou v řekách či jiných vodních tocích, které pak odtékají do oceánů. Část srážek se opět odpařuje a koloběh vody tímto pokračuje dál.
Druhy koloběhů vody
Koloběh vody můžeme rozdělit na dva druhy. Výše popsaný lze označit jako velký koloběh vody a koloběh vody, který se odehrává pouze nad hladinou oceánů a moří má označení jako malý koloběh vody.
Koloběh vody na zemi
Jak vzniká tvrdá voda
Voda, která spadne především ve vyšších horských lokacích, se postupně vsakuje do půdy či hornin, které jsou pro vodu propustné. Tato voda stéká až do nižších vrstev do podzemních vod či podzemních jezer po již nerozpustném podloží.
Následně buď vyvěrá na povrchu nebo se shromažduje v jezerech a jiných vodních plochách.
Během této dlouhé cesty rozpustí mnoho hornin a vezme sebou mnoho minerálních látek.
Nejčastěji se jedná o vápník, hořčík, sodík, chlór a draslík.
Konkrétní nejčastější prvky ve vodě
- hydrogenuhličitan vápenatý Ca(HCO3)2
- hydrogenuhličitan hořečnatý Mg(HCO3)2
- síran vápenatý CaSO4
- síran hořečnatý MgSO4
Tvrdá je tedy voda s vysokým obsahem solí vápníku a hořčíku.
Tyto prvky jsou v běžných koncentracích nezávadné. I tak nám ale jejich usazeniny známe jako vodní kámen komplikují život a způsobují materiální škody. Vodní kámen zanáší spotřebiče i potrubí.
Tvrdost vody je tedy hodnota, která vyjadřuje množství minerálních solí, které jsou ve vodě rozpuštěny.
Do boje s tvrdou vodou
Pokud je ve vaší lokalitě voda až příliš tvrdá, existují metody, jak vodu změkčit. Nejpoužívanější metoda změkčení vody je tzv. iontová výměna. Při tomto procesu prochází voda speciální pryskyřicí, která má tu schopnost, že odebere tvrdé vody ionty hořčíku a vápníku a místo ni ji vrátí ionty sodíku. Voda je pak změkčená a sodík je pro člověka neškodný.
Princip iontové výměny
Dále se ke změkčení vody používá například metoda reversní osmózy, kdy je voda pod tlakem protlačována skry osmotickou membránu a je “násilím” zbavena minerálů. Tato metoda se častěji používá v průmyslu.
Obchodní manažer
Pěkný článek. Ještě bych rád víc informací o druzích koloběhů vody.
– Velký vodní oběh – výměna nastává mezi oceánem a pevninou
– Malý vodní oběh – výměna probíhá nad oceánem, či jenom nad pevninou
Co by vás dál zajímalo? 🙂
Krásně napsané.
mohl bych vice informací
Dobrý den, záleží, co by vás zajímalo. Třeba, že vodní cyklus není jen „věčný koloběh“ mezi oceánem, oblohou a pevninou – zároveň pohání klima. Klíčovou roli tu hraje vodní pára: je vůbec nejhojnějším skleníkovým plynem a jako zpětná vazba zesiluje oteplování atmosféry – čím je tepleji, tím víc páry se ve vzduchu udrží a tím silnější je skleníkový efekt.
Družicové gravimetry GRACE a GRACE-FO mezitím odhalily, že se celý globální koloběh vody v posledních dvou desetiletích „rozkmital“ – extrémní povodně i sucha jsou častější, trvají déle a pokrývají větší území. Autoři studie sledovali 1 056 takových epizod mezi lety 2002–2021 a prokázali, že jejich intenzita úzce kopíruje růst globální teploty.
Do oblaků se ale dostává i něco zcela nového: mikroplasty. Výzkumný tým z Waseda University našel na vrcholech japonských hor v odebraných vzorcích mraků devět různých polymerů o velikosti pár desítek mikrometrů. Tyto částice fungují jako kondenzační jádra, a dokonce se mluví o „plastovém dešti“, který přenáší z atmosféry drobný plast prakticky všude na Zemi.
A nakonec městské prostředí: projekt City Water Circles ukázal, že středoevropská města mohou uzavřít svůj „malý“ antropogenní cyklus vody pomocí sběru dešťovky a recyklace šedé vody. Vedle úspory pitné vody se tak zmírňují i povodňové špičky po přívalových deštích a šetří náklady na čištění odpadních vod.