Přítomnost virů v pitné vodě – nepříliš častá, přesto riziková záležitost
V našich podmínkách způsobují fekální znečištění pitné vody a následná onemocnění koliformní baktérie. Gastroenteritidy, jejichž původci jsou viry, se vyskytují spíše v oblastech, kde je zdravotně nezávadná voda vzácností. Přesto čas od času dojde k epidemiím i v zemích, jež kladou na jakost vody vysoké požadavky a disponují moderními technologiemi k její úpravě.
České republice se epidemie zaviněné viry v pitné vodě dlouho vyhýbaly. Proto veřejnost překvapil výskyt norovirů (nazývaných též Norwalk podle města, kde byly poprvé objeveny a popsány) ve vodovodním řádu v pražských Dejvicích (Voda v pražských Dejvicích stále není pitná >>), které zapříčinily zdravotní komplikace u nemalého počtu lidí.
Co jsou zač a jak žijí?
Nositel Nobelovy ceny sir Peter Medawar výrokem, že virus je „špatná zpráva zabalená do bílkoviny” naprosto přesně vyjádřil jejich podstatu. Viry stejně dobře vystihuje pojmenování „nebuněčný organismus“. Nemají totiž vlastní aparát pro syntézu stavebních proteinů, a proto se nedokážou replikovat mimo hostitelskou buňku, kterou v mnoha případech poškozují.
Protože nejsou živé v pravém slova smyslu, výraz „rozmnožovat se“ pro ně zcela neplatí. Na rozdíl od ostatního živého světa, si také můžeme všimnout, že nemají typický dvouslovný název. Rodové jméno se sice používá, ale jednotlivé „druhy“ se nazývají sérotypy. Jména virů se odvozují i od organismu, k němuž adherují (například virus tabákové mozaiky) nebo od názvu nemoci, již způsobují (virus klíšťové encefalitidy).
Antibiotika na ně nepůsobí, neboť postrádají buněčnou stěnu. Genom tvoří deoxyribonukleová (DNA) nebo ribonukleová (RNA) kyselina chráněná proteinovým obalem – kapsidou.
Kapsidy se vyznačují zajímavými tvary, výrůstky či nevšedními povrchovými detaily. Stačí zadat zde zmíněná jména virů do některého z internetových vyhledavačů a objevíme mikrosvět plný dechberoucích kompozicí.
Odkud se viry v pitné vodě berou
Enterické viry se šíří fekálně-orální cestou a dokážou přežívat v širokém spektru prostředí. Voda není výjimkou. Do zdroje (ať už veřejného nebo do studny) se dostávají sekundárním znečištěním (splachem z polí či průsakem splaškové vody z kanalizace) Lidé, kteří se nakazí primárně pitím infikované vody potom vylučují částice (viriony) při dýchání a kašlání, a tak dochází k přenosu na další hostitele, kteří kontaminovanou vodu ani požít nemuseli.
Testování vody na přítomnost virů
Virologické vyšetření se u pitné vody běžně neprovádí. Pouze při vypuknutí epidemií. Používané metody jsou následující:
- Přímé – kultivace na buněčných liniích a elektronová mikroskopie
- Namnožení segmentů genomu polymerázovou řetězovou reakcí do detekovatelného množství
- Nepřímé – průkaz antigenů metodou ELISA (z angličtiny „enzyme-linked immuno sorbent assay“
Nutno dodat, že všechny metody mají svá úskalí. A jsou nákladné finančně i časově.
Nejčastějšími vodou přenosnými virovými onemocněními jsou:
- Gastroenteritidy (takzvané střevní chřipky)
- Hepatitidy (žloutenky)
- Mnohé sérotypy vyvolají onemocnění již ve velmi malých koncentracích.
Akutní gastroeneteritidy
Bolesti břicha, nevolnost a zvracení způsobuje početná skupina enterovirů. Organismus zdravého člověka se s nimi většinou bez problémů vyrovná, projevy infekce zmizí během pár dnů. Riziko představují pro děti a osoby s oslabeným imunitním systémem. Nejčastěji jsou za gastroenteritidy odpovědné rotaviry (proti nim existují vakcíny), caliciviry, astroviry, již zmíněné noroviry a adenoviry. Bylo prokázáno, že nákaza enteroviry může mít i závažnější následky v podobě myokarditidy [1]. Vodou se u nás dříve běžně šířily polyomaviry – původci dětské obrny. Ta však s vakcinací naštěstí vymizela.
Hepatitidy: malé viry, velký problém
Onemocnění hepatitidou A (zdrojem nákazy jsou maličké pikornaviry) a hepatitidou E (za tu jsou odpovědné viry z čeledi Hepeviridae) představují závažnější problém než enteroviry. Hepatitida E má totiž i karcinogenní potenciál. O nemoci se většinou dozvíme ze zhoršených výsledků jaterních testů. Neléčená může vést až k cirhóze. I v České republice se vyskytly epidemie hepatitidy A ze znečištěné vody. Hepatitidu E si mohou přivézt cestovatelé z exotických zemí a představuje riziko hlavně pro těhotné ženy.
Metody odstranění virů z pitné vody
Naprostá většina virů je eliminovaná už během procesů srážení, sedimentace, filtrace a dezinfekce vody. Spolehlivě je ničí silná oxidační činidla, například chlordioxid. Účinná je rovněž ozonifikace nebo dezinfekce ultrafialovým (UV) zářením. K UV paprskům jsou extrémně odolné adenoviry [2].
V rezistenci k dezinfekčním látkám hraje hlavní roli obal. Protože kapsidy jsou struktury nesmírně různorodé, mají tak dezinfekční sloučeniny na přežívání různých virů odlišný účinek.
Mikrofiltrace a ultrafiltrace zatím nejsou široce používané, neboť viry jsou extrémně malé. Noroviry měří v průměru 20 až 40 nanometrů (nm), pikornaviry 20 až 30 nm (1 nm = 1/1 000 000 mm).
Další možností je využití reverzní osmózy (obvykle ve velkých restauračních a kavárenských zařízeních), kde je potřebná voda vysoké kvality. Reverzní osmóza odstraní z vody nejen volný chlor, čímž zlepší její chuť, ale důležitá je i její role v eliminaci škodlivých mikročástic – reziduí antibiotik, iontů podílejících se na zvýšené tvrdosti vody a také virů.
Obchodní manažer
[1] Kvasnička J. Virová myokarditida – záhadné onemocnění. Interní medicína pro praxi 2002/1. Dostupné na https://www.internimedicina.cz/pdfs/int/2002/01/04.pdf
[2] Nwachuku N, Gerba CP, Oswald A, Mashadi FD. Comparative inactivation of adenovirus serotypes by UV light disinfection. Appl Environ Microbiol. 2005;71(9):5633-6.