Jaké organismy můžeme najít v infekčních vodách a jak je dezinfikovat
Od dob středověku, kdy voda byla často tak kontaminovaná, že se v ní lidé báli i koupat, jsme ušli obrovský kus cesty. Rozsáhlé epidemie tyfu a cholery, které postihovaly celá města, jsou v evropském prostředí už minulostí. Mikroorganismy tu jsou však stále s námi a dezinfekce infekčních vod je i dnes velmi aktuální téma.
- Co to jsou infekční vody
- Jaké choroboplodné organismy se v infekčních vodách vyskytují
- Nejčastější organismy v infekčních vodách
- Bakterie a viry, pro které voda není hlavní cestou přenosu
- Možnosti dezinfekce infekčních vod
- Další možnosti dezinfekce
- Závěr
- Audio
Co to jsou infekční vody?
Infekční vody jsou v normě ČSN 75 6406 definovány jako: Takové odpadní vody, které obsahují choroboplodné zárodky takového druhu a v takovém množství, že vyžadují zvláštní opatření před vypuštěním do stokové sítě.
Hlavním zdrojem infekčních vod jsou zejména zdravotnická zařízení. Ta jsou ve zmíněné normě rozdělena do dvou kategorií. Zdravotnická zařízení I. a II. kategorie.
Zdravotnická zařízení I. kategorie jsou určena speciálně pro léčbu a izolaci pacientů trpících infekčními onemocněními a pro další manipulaci s infekčním materiálem.
Zdravotnická zařízení II. druhu zahrnují zejména neinfekční lůžková oddělení, polikliniky, soukromé lékařské ordinace, ale například i zdravotnické laboratoře.
Rozdíl mezi I. a II. kategorií je zásadní: zatímco zdravotnická zařízení I. kategorie mají povinnost vodu vyčistit a dezinfikovat tak, aby její jakost odpovídala kanalizačnímu řádu nebo byla v souladu s orgánem vodohospodářské služby, vody ze zdravotnických zařízení II. kategorie mohou být vypouštěny do veřejné kanalizační sítě bez jakéhokoli čištění, neboť se v nich předpokládá minimální výskyt choroboplodných zárodků.
Jaké choroboplodné organismy se v infekčních vodách vlastně vyskytují?
Během posledních tří dekád bylo identifikováno přes 40 nových choroboplodných organismů. Mezi nejznámější patří bakterie rodu Legionella, způsobující tzv. legionářskou nemoc, nebo prvok cyclospora způsobující tzv. průjem cestovatelů.
Rozsáhlé epidemie tyfu a cholery, kterým už jsme v evropském prostředí odvykli, jsou též způsobeny pitím vody kontaminované bakteriemi.
Jaké organismy v infekčních vodách tedy najdeme nejčastěji?
Mezi nejčastějšími organismy nacházející se v infekčních vodách najdeme patogenní kmeny bakterie Escherichia coli, bakterie Vibrio Cholerae, Salmonellu, Cryptosporidium, Giardia intestinalis a samozřejmě bakterie rodu Legionella. Ve vodě můžeme najít i Noroviry.
- Patogenní kmeny bakterie Escherichia coli
- Vibrio Cholerae
- Salmonella Enterica Typhi
- Cryptosporidium
- Giardia intestinalis
- Bakterie rodu Legionella
Bakterie Escherichia coli tvoří důležitou součást střevní mikroflóry lidí a zvířat. Její patogenní kmeny ale mohou způsobit vážné krvácivé průjmy a selhání ledvin. Využívají se též jako indikátor fekálního znečištění vod.
Vibrio Cholerae – jak už název napovídá, tato bakterie způsobuje choleru. Jedná se o onemocnění projevující se těžkými vodnatými a krvavými průjmy, které může končit i smrtí. Epidemie cholery bývaly v minulosti časté i v evropských velkoměstech. S londýnskou epidemií cholery v roce 1854 jsou spojeny počátky používání chloru k dezinfekci vody.
Bakterie Salmonella Enterica Typhi nezpůsobuje salmonelu, jak by se mohlo podle názvu zdát, ale břišní tyfus. Břišní tyfus je život ohrožující průjmové a horečnaté onemocnění, které vede ke smrti v důsledku dehydratace nebo perforace střeva. V minulosti bývalo velmi častou příčinou epidemií v průmyslově rozvinutých zemích.
Prvok Cryptosporidium má na svědomí rozsáhlé epidemie zejména ve Velké Británii a Spojených státech amerických. Způsobuje průjmové onemocnění. Tento mikroorganismus je velmi odolný proti běžným metodám dezinfekce vody jako je chlorace. Cryptosporidium spolehlivě zničí peroxid vodíku, chlordioxid, vysoké teploty a zmrazení.
Prvok Giardia intestinalis způsobuje onemocnění podobného charakteru jako již zníměné Cryptosporidium. Tomuto prvoku se někdy říká též Lamblie. Onemocnění, které vyvolává je průjmového charakteru a poškozuje játra.
Legionella je asi nejznámější patogen vyskytující se ve vodách. Způsobuje tzv. legionářskou nemoc, což je v podstatě zápal plic neboli pneumonie. Mírnější formou onemocnění je tzv. Pontiacká horečka, která se projevy blíží ke klasické chřipce.
Na rozdíl od ostatních zmíněných bakterií není v případě Legionell problémem orální požití, ale vdechnutí. Mezi rizikové činnosti proto patří například sprchování, protože při něm vzniká velké množství aerosolu.
- Noroviry
Noroviry jsou jedny z nejnovějších přírůstků do rodiny patogenů obsažených v infekčních vodách. Jsou velmi odolné vůči dezinfekčním přípravkům a vyvolávají těžké průjmy.
A co bakterie a viry, pro které voda není hlavní cestou přenosu?
Bakterie a viry z této skupiny jsou většinou přenášeny fekálně-orální cestou nebo přímým kontaktem s nakaženým. Nicméně, jsou doloženy i případy přenosu přes pitnou vodu. Může jít o Salmonellu, Shigellu, Rotaviry či viry způsobující žloutenku.
- Salmonella typhimurium a další příbuzné druhy
- Shigella Dysenteriare, Shigella Flexneri a Shigella Sonnei
- Rotaviry
- Viry způsobující žloutenku typu A, E a F
Pokud přijde řeč na salmonelózu, tu způsobuje bakterie Salmonella typhimurium a další příbuzné druhy. Jedná se o akutní průjmové onemocnění. Pitná voda v tomto případě sice není hlavní cestou přenosu, ale na druhou stranu se jedná o jedinou skupinu bakterií, pro kterou jsou v kanalizačních řádech některých obcí upraveny limity pro vypouštění do stokové sítě.
Shigella Dysenteriare, Shigella Flexneri a Shigella Sonnei – Tyto bakterie jsou původci bacilární úplavice. Hlavní cestou přenosu tohoto průjmového a horečnatého onemocnění je osobní kontakt, ale jsou známy i případy přenosu přes pitnou vodu.
Rotaviry jsou celosvětově nejčastější příčinou akutních žaludečních a průjmových onemocnění u předškolních dětí. Neobvyklé nejsou ani hospitalizace a v rozvojových zemích dokonce úmrtí v důsledku dehydratace.
Viry způsobující infekční žloutenku typu, A, E a F – Ač se žloutence často přezdívá nemoc špinavých rukou a šíří se zejména orálně-fekální cestou, tyto viry jsou též přítomné v infekčních vodách.
Jaké jsou možnosti dezinfekce infekčních vod?
Metod dezinfekce je hned několik. Často se používá známý chlór, najdeme i ozon a někde třeba i UV záření. Vhodná může být i kombinace s tzv. termickou dezinfekcí.
1. Chlor a jeho sloučeniny
Chlor a jeho sloučeniny jsou jedny z nejstarších a dodnes také nejpoužívanějších látek využívaných k dezinfekci vody. K dezinfekci lze použít zejména samotný chlor, ale též chlornan sodný či chlordioxid (správně oxid chloričitý ClO2).
Poslední jmenovaná látka se pro účely dezinfekce infekčních vod jeví jako nejvhodnější. Mezi hlavní výhody chlordioxidu patří zejména dobrá rozpustnost ve vodě, jeho účinek není závislý na pH vody a je navíc schopný odstranit i nežádoucí zbarvení či zápach vody.
Chlordioxid odstraňuje jak bakterie, tak i viry či spory. Mechanismus jeho působení spočívá v tom, že denaturuje důležité mikrobiální proteiny a enzymy. Ty pak nemohou správně fungovat a mikroorganismus hyne.
2. Ozon
Ozon je sice vysoce účinný, co se týče dezinfekčních účinků, ale pořizovací náklady na generátory ozonu jsou poměrně vysoké. Ozonu se někdy říká též starším názvem trikyslík.
Skutečně se nejedná o nic jiného než o tříatomovou molekulu kyslíku. Tato molekula je nestabilní, ve vodě se rozpadá a vzniklý atomární kyslík díky svému vysokému oxidačnímu účinku velmi rychle hubí bakterie ve vodě.
3. UV záření
Dezinfekce vody UV zářením také patří k nejstarším technikám dezinfekce vody. Poprvé bylo vyzkoušeno v Marseille v roce 1910.
Co se týče principu UV dezinfekce, ten spočívá v poškození genetické informace buňky tak, že není schopná se dále rozmnožovat. Tento způsob dezinfekce se ukázal být účinný i proti parazitickým prvokům zejména rodu Giardia a Crypstosporidium.
Tito prvoci byli příčinou nejrozsáhlejších novodobých epidemií vyvolaných požíváním pitné vody ve vyspělých zemích. Šlo zejména o epidemii v Milwauekee ve spojených státech, kdy se v roce 1993 nakazilo průjmovým onemocněním vyvolaným Cryptosporidium prokazatelně kolem 400 000 lidí.
Nebezpečí těchto prvoků spočívá zejména v tom, že je jejich trvalá vývojová stádia (oocysty v případě kryptosporodií a cysty v případě giardií) jsou odolná proti běžně používaným dávkám chloru, a dokonce i chlordioxidu. Ve vodě mohou navíc přežít i několik měsíců.
K vyvolání nemoci stačí mimořádně nízké dávky: uvádí se 1 až 10 oocyst kryptosporodií a cyst giardií stačí dokonce méně než 10.
Jsou ještě nějaké další možnosti dezinfekce?
Kromě výše zmíněných možností dezinfekce je též možno provádět dezinfekci tepelnou neboli termickou. Princip je jednoduchý, spočívá v tom, že se voda zahřeje na určitou předepsanou teplotu, která dané bakterie zlikviduje a na této se kolem půl hodiny ponechá.
V současnosti už ale tato metoda není příliš populární. Zejména v rozlehlých systémech jsou finanční náklady vysoké a technické i organizační zajištění termodezinfekce je celkově nákladné a obtížné.
Efektivní termodezinfekce vyžaduje zaregulovaný systém TUV s minimem inkrustů, biofilmů a vůbec sedimentů, což prakticky nikde není splněno.
Závěr
Závěrem se nám sice může zdát, že epidemie nemocí způsobených pitím kontaminované vody jsou dnes již minulostí, ale opak je pravdou.
V současnosti se jako nejproblematičtější jeví epidemie způsobené prvoky, neboť tyto mikroorganismy se z vody obtížně odstraňují a jsou odolné vůči běžně používaným dávkám chemikálií.
V České republice byla pravděpodobně největší epidemií způsobenou pitím kontaminované vody epidemie průjmových a zažívacích potíží, která v roce 2015 zasáhla Prahu 6. ( Voda v pražských Dejvicích stále není pitná >> )
Jedná se zkrátka o více než aktuální problém a zvláště v dnešní době je třeba dezinfekci infekčních vod věnovat patřičnou pozornost.
Obchodní manažer