Nejčastější chyby při výběru změkčovačů a dalších úpraven vody

Změkčení vody je po dezinfekci druhá nejběžnější technologie nabízená k úpravě vody ze soukromých zdrojů. Také je to v podstatě jediná technologie, kterou lze opodstatněně použít k úpravě vody z veřejného vodovodu. Limit tvrdosti pro pitnou vodu je totiž nastavený s ohledem na výživovou hodnotu vody, ne s ohledem na spotřebiče. V ČR z veřejných vodovodů dostává vodu s vysokou tvrdostí asi 25% uživatelů. Na trhu se proto pohybuje spousta firem nabízejících řešení tvrdé vody. Ne každá však poskytuje kvalitní a funkční řešení. Jakých chyb se při výběru zařízení pro změkčení vody vyvarovat?

Jakou zvolit technologii a dodavatele

První chybou může být špatný výběr dodavatele a technologie. Seriózní firmu lze poznat podle některých ukazatelů. V první řadě má většinou širší portfolio a nabízí více než jen jeden výrobek (ten jeden kouzelný aparát, který vyřeší všechny vaše problémy). Seriózní firma se bude zajímat o aktuální rozbor vaší vody a o to jakou máte denní spotřebu. Bez těchto informací totiž nelze navrhnout spolehlivě a ekonomicky fungující řešení. Seriózní firma vám nabídne dlouhodobě dostupný servis úpraven vody.

Tvrdost vody často není jediným problémem a tak se k její úpravě používá sestava různých technologií. Existují také multifunkční technologie, které jsou dražší než samotné změkčení, ale levnější než kdybyste si pořídili změkčení a k němu ještě další zařízení. Seriózní firma se tedy od vás bude snažit zjistit co nejvíce informací o vaší vodě, upozorní vás i na další potenciální problémy a nabídne na ně řešení. Čím více problémů, tím je logicky vyšší i cena.

Ke změkčení vody se v současnosti obvykle používají dvě technologie

První, zdánlivě levnější a jednodušší, je přidávání aditiv do vody. Tato aditiva brání vzniku vodního kamene. Známe je jako různé tablety do praček a myček nádobí. V průmyslu se do vody dávkují tyto látky v podobě koncentrovaných roztoků a nazývají se antiscalanty. Takto se voda upravuje vždy těsně před konkrétním zařízením. Antiscalanty nejsou zdraví prospěšné a proto se do pitné vody nedávkují.

Druhá technologie je změkčení vody pomocí iontové výměny (ionexy). V tomto případě tvrdá voda protéká přes filtr, na kterém se vápník (příčina zvýšené tvrdosti) vyměňuje za sodík. Po určitém čase se kapacita filtru vyčerpá a je třeba ji obnovit promytím solankou (tj. roztokem soli). Vápník zachycený na filtru se při tom vypláchne do odpadu.

Protože sodík není zdraví škodlivý, je tento způsob úpravy vhodný pro pitnou vodu.

Iontová výměna je v podstatě jediná technologie, kterou lze pro změkčování pitné vody v současné době použít. Velké vodárny pro veřejné zásobování mohou vodu změkčovat ještě metodou srážení, nicméně tento způsob je pro domácnosti a většinu dalších soukromých uživatelů (včetně výrobních závodů) nepoužitelný.

Vyvarujte se magnetů, přitáhnou jen vaše peníze

Všechny další technologie a postupy můžete zjednodušeně považovat za nefunkční nebo nespolehlivé. Jakékoliv přístroje nabízející změkčení vody pomocí magnetů a elektromagnetických polí rovnou ignorujte. Ač se takové principy v úpravě vody použít dají a používají, ke změkčení je použít nelze (a reálné stroje jsou poměrně velké a nákladné jak na pořízení, tak na provoz). Takovéto podvodné výrobky na změkčení vody pak nemusí v konečném důsledku obsahovat ani funkční elektromagnet.

Další „podvodná“ technologie pro změkčení vody je fyzikální změkčení s použitím nanotechnologií. Jde o metodu, která, tak jak je popsaná, může být funkční a podložená laboratorními testy. Nicméně i kdyby opravdu fungovala, nepůjde použít ke změkčení pitné vody. Tato technologie totiž fyzikálním účinkem rozbíjí částice vodního kamene na nanokrystaly a ty pak obrušují vodní kámen z potrubí a spotřebičů. Problémem je, že tvrdá voda neobsahuje žádné částice vodního kamene. Vodní kámen vzniká až na spotřebičích, když se voda ohřeje. Pokud by vodou nějaké takové částice přitékaly, stačilo by k jejich odstranění obyčejné sítko nebo filtrační vložka.

• Stanovisko Národního referenčního centra (NRC) pro pitnou vodu k přístrojům na úpravu vody na bázi magnetické úpravy (Státní zdravotní ústav)
• Magnetické změkčení vody – pohádka či realita? (Dumastavba.cz)

Galvanické články

Lze také narazit na úpravny používající „galvanické články“ a „měnící krystalickou strukturu“ vodního kamene.

Tohle je samozřejmě pohádka. U tohoto zařízení si ani dodavatel není jistý, jestli mění strukturu vodního kamene z kalcitu na aragonit, nebo zda do vody uvolňuje ionty mědi a zinku, které působí jako antiscalant.

Pokud vám vznikne vodní kámen, bude vám jedno, jestli ve formě aragonitu nebo kalcitu. A pokud zařízení do vody uvolňuje měď a zinek, pravděpodobně nemá a ani nezíská povolení pro použití k úpravě pitné vody. Hygienický limit mědi je 1 mg/l a vápník (hlavní příčina tvrdosti) se ve tvrdé vodě vyskytuje v koncentracích od 80 mg/l. Není pravděpodobné, že by tak malé množství mědi dokázalo ovlivnit tak velké množství vápníku. Antiscalanty se do vody přidávají většinou v několikanásobně vyšších koncentracích.

Technologie TAC

Jako poslední zmíníme technologii TAC (template assisted crystallization). Základem je speciální náplň, na jejíchž částicích dochází ke vzniku vodního kamene. Krystaly postupně narůstají, až jsou tak velké, že se odlomí a jsou unášené vodou. Díky tomu se pak vodní kámen netvoří na spotřebičích. Tato technologie je založena na funkčním principu a je ověřená v praxi.

Problémem jsou ale její provozní podmínky. Speciální náplň je poměrně citlivá na znečištění. Pokud ji něco zanese (železo, mangan či zákal, které se ve vodě vyskytují poměrně běžně), tak technologie přestává fungovat a to většinou nevratně. Ke znehodnocení může dojít i poměrně rychle (v řádu týdnů či měsíců). Životnost náplně i za optimálních podmínek také není zcela spolehlivě doložena.

Z principu funkce pak může být problémem skutečnost, že voda unáší krystalky vodního kamene. Ty, i když nebudou vytvářet kompaktní vrstvy vodního kamene, mohou ucpávat armatury, trysky a jiná zařízení. Budou se zachytávat na filtrech.

U vody s tvrdostí 2 mmol/l (dolní mez doporučená vyhláškou pro pitnou vodu) může vzniknout až 200 miligramů vodního kamene na litr. U čtyřčlenné domácnosti (spotřeba 400 litrů vody denně) je to 80 gramů vodního kamene denně, tedy 2,4 kilogramu měsíčně. To je poměrně velké množství materiálu, který se může hromadit v potrubí či spotřebičích.

Vítězí ionexové změkčení

Z výše uvedených metod je ionexové změkčení jedinou technologií, kde si můžete nastavit výstupní tvrdost vody na libovolnou hodnotu. To je důležité pro technologickou vodu, kde budete chtít tvrdost nulovou nebo doporučenou pro dané zařízení, ale také pro pitnou vodu, která nesmí být změkčována na nulovou hodnotu tvrdosti (vápník je esenciální prvek a voda je jedním z jeho hlavních zdrojů pro organismus).

Doporučujeme pokračovat na článek >> Jak správně zakoupit a instalovat změkčovač vody >>
 

Ing. Jindřich Kotas, technolog, chemik