31.10.2018
Počet přečtení 328

Změkčení vody je po dezinfekci druhá nejběžnější technologie nabízená k úpravě vody ze soukromých zdrojů. Také je to v podstatě jediná technologie, kterou lze opodstatněně použít k úpravě vody z veřejného vodovodu. Limit tvrdosti pro pitnou vodu je totiž nastavený s ohledem na výživovou hodnotu vody, ne s ohledem na spotřebiče. V ČR z veřejných vodovodů dostává vodu s vysokou tvrdostí asi 25% uživatelů. Na trhu se proto pohybuje spousta firem nabízejících řešení tvrdé vody. Ne každá však poskytuje kvalitní a funkční řešení. Jakých chyb se při výběru zařízení pro změkčení vody vyvarovat?

Jakou zvolit technologii a dodavatele

První chybou může být špatný výběr dodavatele a technologie. Seriózní firmu lze poznat podle některých ukazatelů. V první řadě má většinou širší portfolio a nabízí více než jen jeden výrobek (ten jeden kouzelný aparát, který vyřeší všechny vaše problémy). Seriózní firma se bude zajímat o aktuální rozbor vaší vody a o to jakou máte denní spotřebu. Bez těchto informací totiž nelze navrhnout spolehlivě a ekonomicky fungující řešení. Seriózní firma vám nabídne dlouhodobě dostupný servis.

EuroClean s.r.o., úprava vody od roku 1999

Tvrdost vody často není jediným problémem a tak se k její úpravě používá sestava různých technologií. Existují také multifunkční technologie, které jsou dražší než samotné změkčení, ale levnější než kdybyste si pořídili změkčení a k němu ještě další zařízení. Seriózní firma se tedy od vás bude snažit zjistit co nejvíce informací o vaší vodě, upozorní vás i na další potenciální problémy a nabídne na ně řešení. Čím více problémů, tím je logicky vyšší i cena.

Ke změkčení vody se v současnosti obvykle používají dvě technologie

První, zdánlivě levnější a jednodušší, je přidávání aditiv do vody. Tato aditiva brání vzniku vodního kamene. Známe je jako různé tablety do praček a myček nádobí. V průmyslu se do vody dávkují tyto látky v podobě koncentrovaných roztoků a nazývají se antiscalanty. Takto se voda upravuje vždy těsně před konkrétním zařízením. Antiscalanty nejsou zdraví prospěšné a proto se do pitné vody nedávkují.

Druhá technologie je změkčení vody pomocí iontové výměny (ionexy). V tomto případě tvrdá voda protéká přes filtr, na kterém se vápník (příčina zvýšené tvrdosti) vyměňuje za sodík. Po určitém čase se kapacita filtru vyčerpá a je třeba ji obnovit promytím solankou (tj. roztokem soli). Vápník zachycený na filtru se při tom vypláchne do odpadu. Protože sodík není zdraví škodlivý, může se tento způsob úpravy používat i na pitnou vodu. Iontová výměna je v podstatě jediná technologie, kterou lze pro změkčování pitné vody v současné době použít. Velké vodárny pro veřejné zásobování mohou vodu změkčovat ještě metodou srážení, nicméně tento způsob je pro domácnosti a většinu dalších soukromých uživatelů (včetně výrobních závodů) nepoužitelný.


Změkčovače vody AquaSoftener pracující na principu iontové výměny

Všechny další technologie a postupy můžete zjednodušeně považovat za nefunkční nebo nespolehlivé. Jakékoliv přístroje nabízející změkčení vody pomocí magnetů a elektromagnetických polí rovnou ignorujte. Ač se takové principy v úpravě vody použít dají a používají, ke změkčení je použít nelze (a reálné stroje jsou poměrně velké a nákladné jak na pořízení, tak na provoz). Takovéto podvodné výrobky na změkčení vody pak nemusí v konečném důsledku obsahovat ani funkční elektromagnet.

Další „podvodná“ technologie pro změkčení vody je fyzikální změkčení s použitím nanotechnologií. Jde o metodu, která, tak jak je popsaná, může být funkční a podložená laboratorními testy. Nicméně i kdyby opravdu fungovala, nepůjde použít ke změkčení pitné vody. Tato technologie totiž fyzikálním účinkem rozbíjí částice vodního kamene na nanokrystaly a ty pak obrušují vodní kámen z potrubí a spotřebičů. Problémem je, že tvrdá voda neobsahuje žádné částice vodního kamene. Vodní kámen vzniká až na spotřebičích, když se voda ohřeje. Pokud by vodou nějaké takové částice přitékaly, stačilo by k jejich odstranění obyčejné sítko nebo filtrační vložka.

Lze také narazit na úpravny používající „galvanické články“ a „měnící krystalickou strukturu“ vodního kamene. Nepotřebují žádnou elektrickou energii, jen se vloží do potrubí a máte po problému, životnost až 20 let. Tohle je samozřejmě pohádka. U tohoto zařízení si ani dodavatel není jistý, jestli mění strukturu vodního kamene z kalcitu na aragonit, nebo zda do vody uvolňuje ionty mědi a zinku, které působí jako antiscalant. Pokud vám vznikne vodní kámen, bude vám jedno, jestli ve formě aragonitu nebo kalcitu. A pokud zařízení do vody uvolňuje měď a zinek, pravděpodobně nemá a ani nezíská povolení pro použití k úpravě pitné vody. Hygienický limit mědi je 1 mg/l a vápník (hlavní příčina tvrdosti) se ve tvrdé vodě vyskytuje v koncentracích od 80 mg/l. Není pravděpodobné, že by tak malé množství mědi dokázalo ovlivnit tak velké množství vápníku. Antiscalanty se do vody přidávají většinou v několikanásobně vyšších koncentracích.

Vodní kámen
Vodní kámen

Jako poslední zmíníme technologii TAC (template assisted crystallization). Základem je speciální náplň, na jejíchž částicích dochází ke vzniku vodního kamene. Krystaly postupně narůstají, až jsou tak velké, že se odlomí a jsou unášené vodou. Díky tomu se pak vodní kámen netvoří na spotřebičích. Tato technologie je založena na funkčním principu a je ověřená v praxi. Problémem jsou ale její provozní podmínky. Speciální náplň je poměrně citlivá na znečištění. Pokud ji něco zanese (železo, mangan či zákal, které se ve vodě vyskytují poměrně běžně), tak technologie přestává fungovat a to většinou nevratně. Ke znehodnocení může dojít i poměrně rychle (v řádu týdnů či měsíců). Životnost náplně i za optimálních podmínek také není zcela spolehlivě doložena. Z principu funkce pak může být problémem skutečnost, že voda unáší krystalky vodního kamene. Ty, i když nebudou vytvářet kompaktní vrstvy vodního kamene, mohou ucpávat armatury, trysky a jiná zařízení. Budou se zachytávat na filtrech. U vody s tvrdostí 2 mmol/l (dolní mez doporučená vyhláškou pro pitnou vodu) může vzniknout až 200 miligramů vodního kamene na litr. U čtyřčlenné domácnosti (spotřeba 400 litrů vody denně) je to 80 gramů vodního kamene denně, tedy 2,4 kilogramu měsíčně. To je poměrně velké množství materiálu, který se může hromadit v potrubí či spotřebičích.

Z výše uvedených metod je ionexové změkčení jedinou technologií, kde si můžete nastavit výstupní tvrdost vody na libovolnou hodnotu. To je důležité pro technologickou vodu, kde budete chtít tvrdost nulovou nebo doporučenou pro dané zařízen, ale také pro pitnou vodu, která nesmí být změkčována na nulovou hodnotu tvrdosti (vápník je esenciální prvek a voda je jedním z jeho hlavních zdrojů pro organismus).

Jak správně zakoupit a instalovat změkčovač vody

Voda je jednou ze základních lidských potřeb. Domácnost bez zdroje vody si lze jen těžko představit. Přesto lidé o kvalitě vody neuvažují vždy v předstihu. Pokud stavíte novostavbu a chcete využívat vlastní zdroj (studnu nebo vrt), neměli byste se zajímat jen o vydatnost studny, ale také o kvalitu vody. Pokud zjistíte, že některé parametry nejsou v pořádku, poptejte si (například u naší společnosti) cenovou nabídku řešení. Mnozí tento krok podcení a pak u hotové stavby zjišťují, že úpravna vody ze studny je vyjde na více peněz, než na kolik by přišlo napojení na vodovod.

Dalším často podceňovaným faktorem je prostor pro úpravnu vody. Jednoduché domácí změkčení má rozměry odpadkového koše (110x25x45 cm). Pokud je však potřeba složitější technologie, musí podobných zařízení stát několik vedle sebe a mezi sebou potřebují prostor na potrubní propojení. Změkčovač se instaluje na hlavní přívod vody do domu a potřebuje zdroj elektrické energie (zásuvku) a přípojku k odpadu (stačí mřížka kanálu v podlaze, kam se zavede hadice výtoku odpadní vody). Úpravny také nemohou být vystaveny mrazu, přílišnému vlhku, nebo vysokým teplotám. Ne vždy se na takové zázemí předem myslí. Dodatečné stavební úpravy pak představují zbytečné náklady navíc.

Při vlastním nákupu zařízení je nejlepší předložit dodavateli rozbor vody s pokud možno co největším počtem parametrů. Rozhodně se nevyplatí poptávat si zvlášť řešení jednotlivých problémů. Některá zařízení jsou vícefunkční a mohou upravovat několik parametrů vody najednou. Pokud budete mít neúplný rozbor, může se stát, že pozdější rozšiřování úpravny se vám zbytečně prodraží. Běžně se zároveň se zvýšenou tvrdostí řeší zvýšený obsah železa, manganu, amonných iontů a nadlimitní hodnota CHSK. Všechny tyto problémy lze odstranit jedním zařízením. Proto je vhodné, pokud máte překročený jeden z těchto parametrů, zkontrolovat a doplnit i ty ostatní. U tzv. kráceného rozboru vody je třeba mít se na pozoru. Nezahrnuje celkovou tvrdost (ani obsah vápníku a hořčíku) a musíte si o tento parametr říct navíc.

Další potřebnou informací je denní spotřeba vody. Pokud ji neznáte, postačí počet osob v domácnosti. Pokud však vodu ve větším rozsahu používáte na zalévání nebo na plnění bazénu, je třeba o tom dodavatele také informovat. Spotřeba a celková tvrdost vody jsou nutné pro výpočet potřebného množství ionexové náplně. Malé množství náplně by mohlo vést k nedostatečnému změkčení vody, rychlému vyčerpání a zbytečně časté regeneraci. Během regenerace je přerušena dodávka vody (lze ale instalovat dvě zařízení vedle sebe, aby se zajistila nepřetržitá dodávka). Příliš často opakovaná regenerace zbytečně spotřebovává vodu a nemusí být dostatečně účinná, což opět může vést k nedostatečnému změkčení vody. Příliš velké zařízení je pak zbytečně drahé a zabírá zbytečně moc místa.

Při sestavování ionexového změkčovače musíte dbát na to, aby řídicí ventil umožňoval dostatečný průtok vody, aby byl vybaven vnitřním bypassem a aby tento byl správně nastavený (bypassem se reguluje výsledná tvrdost upravené vody). Množství ionexu v nádobě filtru nesmí být příliš malé, aby voda protékala skrze dostatečně vysokou vrstvu. Nesmí být ani příliš velké, aby se při regeneraci mohla ionexová náplň uvést do vznosu a dostatečně vymýt a zregenerovat. Množství náplně by mělo být takové, aby regenerace probíhala v intervalu 1 až 7 dní (obvykle se regeneruje v noci, když není odběr). Nádrž solanky musí mít takový objem, aby vystačila na jeden regenerační cyklus. Větší zabírají zbytečné místo. Pokud si změkčení poptáte u seriózní firmy, nemusí nic z tohoto řešit, vše vám na míru spočítá dodavatel.

Při instalaci je vhodné, aby úpravna byla na hlavní přívod vody připojena pomocí bypassu (vnějšího). V případě poruchy tak můžete vodu pustit mimo úpravnu. Bypass by samozřejmě měl mít stejnou dimenzi potrubí, jako řídicí ventil úpravny.
Pokud si zařízení koupíte i s instalací, musíte se starat jen o pravidelné doplňování tabletové soli pro regeneraci a občasnou kontrolu, zda zařízení funguje jak má. V případě, že instalaci úpravny provedete sami, musíte dbát na její správné zapojení a poté také na správné nastavení řídicího ventilu, kde je potřeba zadat několik hodnot, aby regenerace probíhala v určeném intervalu, a dostatečně účinně.


Ing. Jindřich Kotas, technolog, chemik

Přidat komentář

Úprava vody pro průmysl i domácnosti

Tento web využívá cookies pro zajištění funkčnosti webu a získání statistik návštěvnosti webu. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Zavřít

Starší příspěvky:
Význam úpravy vody v kavárnách a restauračních zařízeních

Přesto, že je kvalita vody u nás na vysoké úrovni, tak se lze s některými problémy vody setkat běžně. Z...

Zavřít