Zákal – signál, že pitná voda není v pořádku. Příčiny, rizika, odstranění
Pitná voda musí být zcela bezbarvá a čirá. Jakákoliv odchylka od tohoto stavu znamená, že obsahuje organické nebo anorganické příměsi. Po vypití sklenky zakalené vody se lidské zdraví nemusí ocitnout v okamžitém ohrožení. Delší dobu by však člověk vodu se zákalem pít neměl, zvlášť když neví, co je jeho příčinou. Téměř všechny látky vyskytující se nad koncentracemi danými normami totiž poškozují vnitřní orgány a mohou vést k akutnímu nebo chronickému onemocnění.
Zákal patří po barvě a chuti mezi hlavní smyslové charakteristiky vody. Od pití zakalené vody odrazuje už jen jeho přítomnost. Bývá nejčastějším důvodem reklamace vody dodané z veřejného vodovodu a příčinou její odstávky. V případě studny majitel rovněž zbystří, teče-li mu z kohoutku kalná voda.
Prvky, sloučeniny a mikroorganismy způsobující zákal
- Železo a mangan: V nadlimitní koncentraci o sobě dávají vědět rezavým zbarvením. Depozity se pak usazují v potrubí, pokrývají sanitární zařízení a topná tělesa domácích spotřebičů. Ionty železa a manganu jsou původci tvrdé vody, jejíž dlouhodobé pití může poškodit zejména ledviny. Zvýšená koncentrace železa se projeví kovovou příchutí.
- Sirovodík: Vzniká během rozkladu organických materiálů. Vedle charakteristického zápachu způsobuje tento toxický plyn i zákal.
- Jílovité minerály: Do podzemních zdrojů se dostávají z podloží. Jedná se o hydratované sloučeniny obsahující draslík, železo, křemík, hliník a hořčík.
- Koliformní bakterie: Zákal mikrobiálního původu vypovídá, že bakterie se již pomnožily do vysoké koncentrace a ke zdravotním komplikacím může dojít už po vypití relativně malého množství vody.
- Ostatní mikroorganismy: I řasy, sinice nebo prvoci mohou být příčinou zákalu. Nebezpečné jsou hlavně jejich metabolity.
Zákal způsobují též pyly, organické koloidní látky a prachové částice různého složení. Někdy můžeme pozorovat zákal bělavý, jehož původcem jsou bublinky vzduchu. Ten je neškodný, po chvíli bublinky vyprchají a vodě se průzračnost opět vrátí.
Jak vzniká zákal v potrubních systémech
V potrubích se usazují nečistoty na dně a na vnitřních plochách. Rozpuštěné ionty vlivem zvýšené teploty krystalizují ve vodní kámen. Vznikají krusty s póry, jež osídlují mikrobiální společenstva. Bakterie, zejména rostou-li v biofilmech, vylučují adheziny, na které se přichycují jemné kalové částice. Mikroby, jejich metabolity, pH a složení vody se podílejí na korozi a zkorodované části se odlupují. Korozi způsobuje i samotná voda bez iontů. Částice nejrůznějšího původu se do potrubí mohou dostat i z okolního prostředí netěsnostmi, prasklinami a během oprav.
K zákalu, který se projeví u spotřebitele, dochází při nesprávné manipulaci s potrubím při procesech napouštění a vypouštění. Voda potom potrubím neproudí plynule a pod stálým tlakem. Při kolísání tlaku hydraulické rázy strhávají sedimenty. Na mnoha úsecích se také podepsal zub času a potřebovaly by rekonstrukci. Důležité je pravidelné odkalování potrubí.
Turbidometrie – metoda měření zákalu
Zákal se také nazývá turbidita, protože zakalená voda obsahuje velké množství nerozpustných pevných částic od nanometrových po mikrometrové rozměry. Zákal se zjišťuje optickými přístroji, které měří průchod světelných paprsků vzorkem a porovnávají ho se standardem. Paprsek je ze zdroje namířený kolmo ke vzorku. Každý roztok, není-li zcela čirý, světelné paprsky absorbuje či rozptyluje. Většinou se používá paprsek o vlnové délce 340 až 440 nm. Jednotkou zákalu je formazinová jednotka zákalu – turbidity (ZF). Maximální přípustný limit pro pitnou vodu je dle vyhlášky č.252/2004 5 ZF.
Problémem měření turbidity je skutečnost, že zákal způsobující látky během měření sedimentují, nebo naopak víří, a tak jejich koncentrace není stejná v celém objemu vzorku. To může vést ke zkresleným výsledkům měření a k jeho obtížné reprodukovatelnosti. K dosažení stejnoměrného rozložení suspenze se proto používá roztok polyethylenglykolu, který polohu kalových a koloidních částic ve vodním sloupci stabilizuje.
Zařízení, která odstraňují částice způsobující zákal
Se zakalenou vodou pro domácnosti, průmysl a jiné provozy si poradí pískové filtry a úpravny vody se speciálními filtračními vložkami.
Elektrolytické úpravny teplé vody KEUV-TV >>
Elektrolytické úpravny KEUV-TV bez přestávky filtrují zejména sloučeniny železa a ostatní nerozpuštěné látky. Upravují teplou vodu bez přidaných chemikálií, a tak chrání veškeré rozvody před usazeninami vodního kamene. Jejich dalším benefitem je dodatečná dezinfekce teplé vody. Na povrchu katody a anody probíhají oxidačně redukční reakce a vzniká volný chlor a kyslík. Tím je zabezpečena hlavně ochrana vody před nebezpečnou bakterií Legionella.
Pískové filtry AquaSand >>
Filtry AquaSand odstraňují částečky rezu a mnoho dalších nerozpustných látek. Zbaví vodu usazenin vznikajících ohřevem nebo přidáním koagulačních látek. Životnost přístroje je dlouhá a uživatelsky příjemný je bezúdržbový chod. Filtr AquaSand+ představuje novou generaci s vysokou schopností filtrace garantující odstranění i těch nejjemnějších částeček.
Úpravny AquaEmix >>
Úpravna vody procesem iontové výměny odstraní mangan, železo, amonné ionty a organické nečistoty. Zároveň vodu pomocí speciální vrstvy z katexové pryskyřice změkčuje. Mangan, železo a organické látky se vážou na speciální filtrační náplň, jež se jednoduše regeneruje tabletovanou solí. Variantou je úpravna AquaEmix pro domácnost. Před vodním kamenem ochrání armatury bojlerů i topná tělesa domácích spotřebičů.
Filtry s aktivním uhlím AquaCarbon >>
Tam, kde nestačí písková filtrace nastupuje úpravna vody AquaCarbon. Zařízení s výkonnými filtry pro hloubkovou filtraci z vody spolehlivě odstraní kromě chloru rovněž rezidua léčiv, pesticidy a toxické trihalomethany. Filtry z porézního aktivního uhlí, které jsou výrazně účinnější než pískové, neprojdou ani těžké kovy a sirovodík.
Obchodní manažer
