Rozbor vody – jak se v něm zoirentovat

Nezdála se vám voda z vašeho zdroje po stránce vizuální nebo chuťové? Pak jste se určitě rozhodli nechat si udělat její rozbor. Přibližně do dvou týdnů od laboratoře obdržíte protokol. Na první pohled se může zdát složitý. Následující přehled vám osvětlí nejčastěji sledované charakteristiky vody a pomůže pochopit, co které hodnoty znamenají. Dozvíte se, kdy je možné vodu bez obav dále pít, a kdy je naopak nutné vyhledat řešení, aby vaše voda byla opět nezávadná.

Náležitosti protokolu

V záhlaví protokolu o zkoušce je uveden kontakt na laboratoř a odpovědnou osobu. Obsahujte též identifikaci zákazníka a toho, kdo vodu odebíral. Dalšími součástmi protokolu jsou datum zkoušky a postupy, prostřednictvím nichž byl vzorek zpracovaný.

Co znamenají jednotlivé sloupce

První sloupec udává sledovaný parametr, pořadí dalších se může lišit. Vždy je v nich však uvedena jednotka, ve které byla veličina měřená, použitá metoda a výsledek měření.
Ne všechny protokoly obsahují sloupec s povolenými limity a s vyjádřením, zda parametr vyhovuje nebo nevyhovuje. Není-li limit uvedený, je třeba podívat se do vyhlášky číslo 252/2004, kde je v příloze č.1 přiložená tabulka povolených limitů pro pitnou vodu. V případně chuti, barvy nebo pachu přichází na řadu slovní hodnocení. Jeden ze sloupců vždy obsahuje nejistotu měření.

Nejčastější parametry protokolu o rozboru vody

Záleží, zda se jedná o úplný nebo krácený rozbor. Úplný rozbor dle vyhlášky zahrnuje několik desítek ukazatelů, krácený asi 20.

Testy na přítomnost bakterií

Ověřuje se přítomnost bakterie Escherichia coli a ostatních koliformních bakterií (enterokoky, bacillus, clostridium). Množství se uvádí v KTJ (kolonie tvořící jednotku). Obsah koliformních baktérií musí být nulový. Dále se vzorek vody kultivuje při dvou teplotách 22 °C a 36 °C na přítomnost ostatních bakterií. V tomto případě jsou povolené limity 200 KTJ/ml a 40 KTJ/ml.

Rozvody vody často osídluje bakterie Legionella způsobující respirační onemocnění. Limity pro pitnou vodu by neměly přesáhnout 100 KTJ/100 ml v domácnostech, ve zdravotnických zařízeních 0 KTJ/100 ml. V případě překročení hodnot jakýchkoliv bakterií je nutno vodu dezinfikovat chlorovými sloučeninami nebo pomocí UV lampy.

KTJ znamená potomstvo jedné baktérie (kolonie tvořící jednotku), které vyroste na kultivačním agaru do viditelného, ohraničeného útvaru.

Na legionellu je nutné si objednat speciální rozbor a vzorky se odebírají pro kontrolu na více místech.

Amonné ionty, dusičnany a dusitany – velké riziko

Hraniční limit pro amonné ionty (jsou příčinou fekálního znečištění) je 0,5 mg/l. Pro dusičnany 50 mg/l a pro dusitany 0,5 mg/l. Dusičnany jsou nebezpečné hlavně v tom, že se v organismu přeměňují na nebezpečné dusitany. Odstraňují se za pomoci principu iontové výměny.

Stanovení obsahu solí

Nejčastěji jsou ve vodě obsaženy sírany a chloridy. Dostávají se do ní například s posypovou solí nebo se zemědělskou činností. Množství síranů nesmí překročit 250 mg/l, množství chloridů 100 mg/l. Existuje výjimka pro vody, které procházejí chloridy v geologickém podloží (250 mg/l). Sírany způsobují průjmy a korozi kovů, chloridy zase slanou chuť vody a rovněž korozi. Odstraňují se pomocí reverzní osmózy.

Konduktivita a pH

Konduktivita udává koncentraci elektrolytů ve vodě a její maximální hodnota by měla být 125 mS/m. Může měnit chuť vody a přispívá ke korozi zařízení. PH udává, zda voda reaguje kysele či zásaditě a mělo by se pohybovat v rozmezí 6,5 až 9,5. Nízké pH způsobuje korozi, vysoké je zase příčinou tvorby vodního kamene. PH vody se upravuje dávkováním kyselin a zásad.

Chuť a pach

Chuť a pach vody se hodnotí slovně. Kategorie v protokolu je přijatelná nebo nepřijatelná. Chuť může být dále rozvedena podle převládající složky. Může být chlorová, slaná, železitá, nasládlá a pach třeba hnilobný nebo mandlový. Mandlový je zvlášť nebezpečný, protože poukazuje na přítomnost kyanidu. Nežádoucí chuť a pach se odstraňují filtrací na aktivním uhlí nebo železitou iontovou výměnou. V případě, že jsou příčinou hnilobného zápachu bakterie, pomůže dezinfekce.

Vápník a hořčík

Jedná se o ukazatele tvrdosti vody. Vápník by se měl vyskytovat v minimální koncentraci 30 mg/l, hořčík 10 mg/l. Souhrnně se koncentrace obou prvků uvádí v molech (mol je jednotka látkového množství). Maximální hodnota by se měla pohybovat kolem 1,2 mmol/l. Příliš tvrdá voda se změkčuje. Ani ne však kvůli spotřebiteli, ale pro ochranu domácích přístrojů.

Železo a mangan

Zvýšený obsah železa a manganu ve vodě je příčinou nežádoucího zbarvení vody a v případě železa i chuti. Limit pro mangan je 0,05 mg/l, pro železo 0,2 mg/l. Odstraňují se multifunkčními náplněmi za pomoci iontové výměny. Na lidské zdraví nemají lehce zvýšené koncentrace manganu a železa fatální dopad. Pouze v případě železa dochází k pomnožení nežádoucích baktérií. Sloučeniny obou prvků se také usazují v potrubních systémech.

Zákal a barva

Příčinou zákalu vody nebo změněné barvy mohou být škodlivé látky nebo dokonce bakterie. Zákal se určuje v takzvaných formazinových jednotkách (ZF) a tato hodnota by neměla překročit 5 ZF. Nežádoucí zákal se odstraňuje mechanickou filtrací vody. Barva se udává v hodnotách mg/l Pt. Limit pro pitnou vodu je 20 mg/l Pt. Nežádoucí barva se odstraňuje nejčastěji pomocí aktivního uhlí.

Volný chlor

Limitní hodnota pro volný chlor v pitné vodě je 0,3 mg/l. Vyšší koncentrace se projevuje štiplavým zápachem. Chlor způsobuje podráždění kůže nebo zarudnutí očí. Chlór ve vodě se odstraňuje filtrací na aktivním uhlí.

Chemická spotřeba kyslíku

Zvýšená chemická spotřeba kyslíku ve vodě se projevuje zelenohnědým zbarvením vody, jejím pěněním či zápachem. Poukazuje na znečištění vody organickými látkami. V takové vodě se snadno množí mikroorganismy a může být příčinou gastrointestinálních potíží. Pro nápravu se používá principu adsorpce a iontové výměny. Hraniční hodnota je 3 mg/l nebo, určuje-li se jako celkové množství uhlíku, je nejvyšší přípustný limit 5 mg/l.

Pesticidy

Pesticidy v pitné vodě způsobují nejrůznější chronické zdravotní potíže. Do vody se dostávají se zemědělskou výrobou. Maximální přípustné hodnoty jsou 0,5 µg/l pro všechny pesticidy ve vzorku, pro jejich jednotlivé druhy 0,1 µg/l. Odstraňují se adsorpcí nebo reverzní osmózou.

Těžké kovy

Mezi sledované těžké kovy ve vodě patří antimon (5 µg/l), chrom (50 µg/l), kadmium (5 µg/l), měď (1000 µg/l), nikl (20 µg/l), olovo (10 µg/l), rtuť (1 µg/l), selen (10 µg/l) a stříbro (50 µg/l). V závorkách jsou uvedeny maximální hodnoty. Těžké kovy ve vodě jsou zvlášť nebezpečné, při překročení jejich limitů dochází k poškození vnitřních orgánů. Odstraňují se koagulací, adsorpcí na aktivní materiály, reverzní osmózou nebo pomocí speciálních ionexů.

Arsen, Hliník, Beryllium a uran

Jedná se o zvlášť nebezpečné prvky. Koncentrace arsenu by neměla překročit 10 µg/l, hliníku 0,2 mg/l, beryllia 1 µg/l a uranu 10 µg/l. Arsen ve vodě způsobuje neurologické poruchy, rakovinu kůže, hliník zvyšuje riziko alzheimerovy a parkinsonovy choroby. Beryllium má karcinogenní účinky. Uran je rakovinotvorný. Jejich přítomnost ve vzorku vody se opravdu nevyplatí podceňovat. Uvedené prvky se odstraňují metodou adsorpce na železitém materiálu nebo na speciálním ionexu.

Polycyklické aromatické uhlovodíky

Vážnou skupinou ukazatelů znečištění jsou polycyklické aromatické uhlovodíky přesahující koncentraci 0,1 µg/l. Stojí za vznikem rakoviny. Z vody se odstraňují adsorpcí a reverzní osmózou.

Mikroskopický obraz

Pozůstatky těl různých organismů by neměly přesáhnout 10 %. Živé organismy (prvoci či rozsivky, jež jsou příčinou zákalu) se v pitné vodě vyskytovat nesmí. Mohou způsobit zažívací potíže. Odstraňují se mechanickou filtrací a dezinfekcí.

Kyanidy

Kyanidy jsou typické mandlovým zápachem. V koncentracích nad 50 µg/l se vyznačují letálním účinkem. Odstraňují se speciálními ionexy reverzní osmózou, oxidací chlórem a v odpadních vodách biologickým čištěním.

Sirovodík

Limit pro sirovodík není stanovený. Plyn je však cítit po zkažených vejcích, proto parametr pach musí být přijatelný. Sirovodík je toxický. Ve vyšších koncentracích může podráždit dýchací ústrojí, způsobit otok plic a následnou zástavu dechu. Z vody se odstraňuje silnou oxidací.